Kura na slivkách

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-) (05.09.2016)

Film ovlažený dávkou Murphyho zákonov s nápaditou réžiou , podobnej Jeanovi Pierrovi Jeunetovi. Humorne smutný , alebo smutne humorný , v každom smere civilný a dramatický. Jediná výraznejšia chyba bola niekedy až príliš precitlivená kamera - čo ma však prekvapilo, pretože pri Mr. Nobody bola rukou Christopha Beaucarna dokonalá. Inak ma to oslovilo . (01.09.2013)

Velmi slušný filmek, od kterého jsem moc nečekal, ale dost jsem se pobavil. Vizuální stránka je úchvatná a záměrně balancuje na hranici kýče, nikdy ji ale nepřekročí. Spousta barev a režijní invence vskutku ohromí, Satrapi je hodně nápaditá a je vidět její komiksová průprava. Poměrně zajímavý je i příběh, který je lehce pohádkový, ale v tomhle případě to nevadí, tvůrci si skvěle rýpnou i do amerického způsobu života a otevřeně se mu vysmějí. Amalric v hlavní roli je výtečný, i když k němu nelze pojmout bezvýhradné sympatie, o což ale asi šlo. Hudba je nedílnou součástí filmu a je taktéž atmosférická a tklivá, což se úplně dokonale hodí. Malinko mi vadily jen ty časové skoky na začátku a jistá ztráta tempa uprostřed, kdy se film začal točit v kruhu. Možná, že těch žánrů se tam míchá až moc a vizualizace je někdy zbytečně šílená, ale celkově jde o pohodový filmek, který zpříjemní den a dodá příjemně melancholickou náladu. 70% (28.11.2012)

Já bych málem sežral plátno, nebo si k němu přilepil nadobro oči, jak to bylo skvělý! Marjane Satrapi, miluju tě, bez keců! Je vidět, že film natáčela výtvarnice. Jako kdybyste přenesli kresbu Satrapi na plátno, ale úplně jinak, než tomu bylo v Persepoli. Kuře na švestkách předčilo debutovou Persepolis! Vzhledem k tomu, že mě knižní předloha Kuřete moc nebrala, film mě dostal. Dokonalá barevnost, bohatější příběh, větší zdůraznění důležitých momentů, větší emocionální zážitek. Jestli jsem v knize cítil k Násirovi Alimu odpor, jelikož si žil jen pro hudbu a ignoroval reálný svět, ve filmu jsem s ním spíš (sou)cítil. Cigaretový kouř, který asi pluje kolem Satrapi pořád, dosáhl v hraném filmu dokonalosti. Kvůli kuřákům z tohohle filmu bych snad začal kouřit. Satrapi je osobnost, o tom se nedá pochybovat, navíc dokáže točit filmy, které se dotýkají i lidí, kteří pocházejí z jiného kulturního prostředí než ona sama (možná je to díky jejímu pařížskému životu), ale koneckonců láska je univerzální pojem (a o ni jde ve snímku především), takže ten film musí pochopit Íránec i Evropan. Jen mě trochu mrzelo, že perský tar se zaměnil za housle. Ztratilo to trochu na orientálním kouzlu, i když před islámskou revolucí byl Írán prakticky evropský. Nad snímkem jsem přemýšlel i cestou tramvají domů, není to film na jedno zhlédnutí a adios. Film mi byl asi i sympatický tím, že já jsem taky nikdy nemohl vystát žádnou matikářku....podobně jako Násir Ali. (29.11.2012)

Podobne ako v Persepolise tvorcovia nakláňajú tragický príbeh pomocou umeleckého spracovania do roviny, kde z hry svetiel , tieňov a štylizácie rôznych odbočiek vzniká film napriek svojmu smutnému obsahu veľmi zábavný, éterický a odtieňovo (náladovo) bohatší. Práca s náladovými skupenstvami je neodolateľná. V Persepolise hrala prvú gitaru komiksovo-punková drzosť, v Poulet aux prunes hrá prvé husle artová rozprávkovosť s patetickosťou, miernou zasnenosťou. Hudba je život. (18.02.2013)