Mediterranea

"Já vím, není to nic moc." Já nevím, ale ten motiv hlavních hrdinů vydat se na strastiplnou cestu z Alžírska přes Libyi do Itálie, mi přišel nějak neopodstatněný. Prostě se sebrali a šli. Ve filmu vůbec nepadla ani zmínka o nějakém nebezpečí či persekuci, která by jim v jejich vlasti hrozila. Akorát Ayiva pořád "skypoval" se svou partnerkou anebo ženou Asetou (Jasně, ti co tento snímek také viděli budou namítat, vždyť Ayiva, jenž měl stejné přijmení jako jeho představitel, tedy Seihon, odpověděl na otázku, že je svobodný, ale když je na "Skypu", na obrazovce pod ikonkou stojí jméno Aseta Seihon.), se kterou měl dceru Zeinu a jimž posílal nějaké dárky i vydělané peníze. No a tak jsem si začal myslet, jestli zde nešlo víc o uprchlíky ekonomické, než o ty politické či náboženské. (12.04.2016)

50. KVIFF - Zaručeně nejlepší film, který jsem na celém filmovém festivalu viděl. Mediterranea se snaží opravdu hodně objektivně vyprávět aktuálně sakra zajímavé téma uprchlíků, kteří z rodné Afriky utíkají za lepším do Evropy. Odvypráví nám to z pohledu dvou postav, čímž podpoří onu objektivnost. První - Ayiva - se snaží fungovat a dělat všecko pro to, aby se přiblížil lepšímu světu. Abas - jeho přítel - se pro změnu utápí v nekonečné depresi z nepochopení, pro něj, jiného světa. Ten je tam ale v podstatě jako doplněk. Příběh si ve filmu vybojoval hlavně Ayiva a o něm tento film vlastně i je. A nejlepší na tom všem je, že celý ten jeho příběh vypráví od počátku, až do samotného konce. Od cesty z Afriky až po příjezd do Itálie. A podstatný kus v Itálii. Pakliže někdo přejde místy dokumentárně mířenou kameru (především ve vypjatých scénách), tak musí být maximálně spokojen. Nepopírám, že pátou hvězdičku jsem dal i za to, jak režisér po promítání zakončil tento příběh s tím, že je na základě reálného příběhu jednoho imigranta, o kterém se také chvíli rozpovídal. (05.07.2015)

Ve snaze nabídnout zkušenost uprchlíka z první ruky je film relativně úspěšný díky zúžení vyprávěcí perspektivy na protagonistu (což vedle hlediskových záběrů a spontánně reagující kamery prozrazuje malá hloubka ostrosti). Zásluhou střídání lokací a nápadité práce se zvukem (resp. tichem) má film navíc poměrně svižné tempo a vyrovnaný rytmus. Omezený přísun informací a snaha o diváckou vstřícnost si ovšem vybírají svou daň v podobě řady zjednodušení, neoriginality a absence širšího kontextu, jenž při tematizaci migrace v dnešní době považuji za stěžejní. Přes závěrečný výbuch násilí (připomínající závěr Jednej správně od Spikea Leeho), které je ovšem vzápětí relativizováno ještě brutálnějším násilím druhé strany (podobným překrýváním jednoho zla zlem horším předchozího jsou ospravedlňovány také ostatní prohřešky uprchlíků), jde o jednostranný a černobílý pohled, s postavami v jádru buď dobrými, nebo špatnými. Na jednu stranu nesmírně důležitý film, který útržkovité zprávy z médií přetavuje do uceleného a vtahujícího příběhu, by tak pro své nápadné manipulování divákem a ponechání minimálního prostoru pro diskuzi mohl mít přesně opačný efekt, než tvůrci zamýšleli. 60% (18.12.2015)

[Scope 100 - 2015] Zatím rozhodně nejaktuálnější a možná i tématicky nejpřínosnější film, co jsem měl tu čest ve Scopu vidět. Imigrantské téma je momentálně hodně ožehavé a ať můžeme na toto téma mít názory jakékoli, tak není v dohledné době možné asi žádné uspokojivé řešení této situace. To co my si myslíme, že zažíváme, tak země u Středozemního moře zažívají už nějaký ten pátek a přesně do tohoto prostředí je zasazen příběh dvou afrických imigrantů, kteří mají určité sny a představy a také rozdílný přístup k životu a práce v Evropě. Nepřísluší mi zde hodnotit momentální dění. Tak snad jen k filmu. Je poměrně řemeslně natočen, děj je poměrně poutavý, jen je vidět nedostatek peněz na tvorbu. Ty by mohly pomoci finální eskalaci děje. (07.01.2016)

Trochu jsem se bál, že uvidím jen stále stejné situace, protože uprchlická krize už nějaký ten rok trvá, a tohle rozhodně není první film na dané téma. Nakonec se autoři sice dostali o něco dál, než ve filmech, kde dosažení evropského ráje je happy-endem. Film sice připouští některé problémy, které do Evropy s uprchlíky dorazily, ale nezapomene je při tom omlouvat. Přitom na cestu z Burkiny Faso do Itálie evidentně měli dost peněz, v čemž se autor také nijak nerýpe. Prostě jeden z těch filmů, na které se teď v EU snadno získávají granty... (21.03.2016)