Čapkovy kapsy

12/12 Jest to blaho, pošušňání, to se nedá svítit. Počínaje rokem 1947 se filmaři a televizní pracovníci pravidelně vracejí k Čapkovým povídkám z jedné a druhé kapsy a hledají v nich inspiraci tu pro filmy, tu pro krimi seriály, tu pro retro miniatury. Ale vždycky s láskou a umírněnou pietou. Tento nejnovější seriál se nebojí opětovných adaptací známých textů a zároveň poprvé vytváří takto výrazný celek. Kažká povídka má svůj styl, zajímavé herecké obsazení, rekonstruuje dnes už neexistující místa a celkově patří k těm počinům ČT, na které by se nemělo zapomínat. (05.09.2011)

Povedený projekt, ve kterém dostali začínající režiséři možnost natočit krátké příběhy, které mají hlavu i patu. Čapkovy předlohy jsou čtenářsky (a teď i divácky) vděčné, herecké obsazení provtřídní, některé filmečky trochu lepší (čtyři hvězdičky), jiné slabší (pod tři žádný nešel). Jenže je to dáno spíš potenciálem samotného příběhu. Všech dvanáct epizod vypadá, téměř jakoby je natočil jediný tvůrce. Možná je to dobré pro seriál, nikoli však pro český film (70%). (25.09.2011)

Myslím, že se tvůrci při natáčení tohohle povídkovýho seriálu docela snažili, aby divákovi předložili v rámci televizní zábavy konečně něco jinýho než sračku, a tak sáhli po osvědčeném tématu (však kdo by - kromě mě - neměl rád Čapka?), sehnali nejlepší herce současnosti a taky si pečlivě občíhli dobový reálie. Nicméně po shlédnutí první epizody Básník jsem zažil určité zklamání, protože tak debilní přehrávání, který předvedl Ondřej Pšenička, jsem snad ještě neviděl, a taky mě tam sral Jiří Strach v roli strážníka, protože někomu asi nedošlo, že na roli mladicky naivního a nezkušenýho hošíka je čtyřicetiletej Strach prostě už moc starej. A co si budeme povídat, samotná dějová zápletka je tak stupidní a neuvěřitelná, že z ní veškeré kouzlo vyprchá hnedle zkraje. V druhý povídce už jsem byl celkem spokojenej, protože tam hrál Preiss, kterej je pro mě zárukou kvality a opět mě nezklamal (zvlášť při svým monologu v kavárně). Zklamala mě tam ovšem postava, kterou ztvárňuje Tomáš Töpfer, která žije jen tím, že se věší Preissovi na paty tak ultimátním způsobem, že divák musí neustále přemejšlet, jestli je homobuzna nebo stalker anebo snad obojí. Stupidita dějových linek je pro mě tedy (jako vždy u Čapka) zklamáním a herecký výkony jsou taky občas vedle, ale pro pečlivou filmařinu a atmosféru doby dávám *** Myslím si ale, že přes veškerou urputnou snahu už dneska nikdo žádný nový Hříšný lidi města pražského nenatočí, na to už dnešní sračkeři nemaj. (01.08.2012)

Myslím, že by pan Karel Čapek z těchto adaptací velkou radost neměl. Většina herců nepodává oslnivé výkony; ovšem to, co tentokrát předvádí Jan Hrušínský v povídce Jasnovidec, je přinejmenším podivné... Ono se řekne "rázovitá figurka"; existují však určité meze civilního hereckého projevu, jež by (imho) měly býti vytčeny snahou nevynikat na úkor vyznění díla jako takového. Celkový dojem (i přes výše uvedené): Unylé; nikoliv vyloženě urážlivé (ani vůči Karlu Čapkovi, ani vůči divákovi). Zhlédnouti znovu netoužím. (06.09.2011)

Vždy jsem nějakým způsobem tíhla k tvorbě bratří Čapků. Samotného Karla Čapka mám ale ovšem raději a jeho tvorbu jsem si už jako (dejme tomu) dítě oblíbila. Dát do kupy takovýto seriál je dle mého soudu umění. S takovou předlohou se pracuje určitě mnohem obtížněji, než s obyčejným scénářem. Na první pohled v příbězích vítězí pravda, láska a spravedlnost - a to je podle mě okouzlující. Krom hereckých výkonů mě okouzlila forma zpracování a na seriál jsem se nemohla vynadívat. (05.04.2014)