Hodinka

Nějak nechápu to všeobecné nadšení. Příběh se rozvíjí velmi pomalu, což proč ne, ale samotné postavy mne příliš nezajímaly. Měl jsem problém pochopit, kudy všude se postavy motají a kde co dělají. Nejprve se točí nějaký filmový týdeník, pak se objeví v televizním studiu, a najednou jsou někde v obyčejné novinářské špeluňce, zase v televizi - a každou chvíli mluví s jiným nadřízeným, jiným producentem, jednu chvíli neudělá hlavní hrdina pohovor, a v další fázi se s ním zase počítá, zkrátka, co se týká pobíhání postav po kulisách 50. let (s pár drobnými chybami třeba v šatech), je to zmatečné. A vlastně zmatečný je i příběh. Pokud chcete podchytit diváka, je sice hezké, že ho hodíte do vody a čekáte, jestli se naučí plavat. Ale možná je lepší mu poskytnout nějaká vodítka, nějaké důvody, proč se na seriál dívat, a to nejen kvůli retro stylu a cool hercům. Chápu nakonec, jaký příběh se na pozadí odehrává, ale je únavné to rozplétat, snažit se pochopit motivace postav (neb zde skoro nejsou, postavy se každou chvíli chovají jinak), do hloubky se nejde, a vlastně celá ta zápletka se nakonec ukáže jako sama o sobě nudná a obyčejná. Vlastně nakonec jediné, co mne pobavilo, tak jména Moneypenny a Jamese a narážky na Fleminga (Iana). (21.05.2015)

(I.) Miluji Bena Whishawa a uhádla sem krtka, cha! Retro (konec 50. let aka nejkouzelnější období ever), špioni, novináři a odkazy na Iana Flaminga, to mě musí bavit. Nepolopatičnost, zhuštěnost a vůbec mi to trochu připomíná Tinker Tailor Soldier Spy. (II.) Ještě víc miluju Bena Whishawa a jak jsem si v první sérii pořád říkala: jenom ať ho nezabijí, tak tady sem si to říkala taky. Tak teď prosím BBC, aby natočili další sérii a aby SPOILER se z toho Whishaw ve zdraví vylízal a nebyl hloupý nebo ochrnutý, by se mu po těch schodech v bytě blbě lezlo. V BBC mají výtah. KONEC SPOILERU. To je ale blbý komentář! Děkuji Douglasovi (ne za ten komentář), že sem na to musela koukat. (23.03.2013)

Vysoký stupeň profesionality je nezbytným prvkem pokroku. Skvělý příběh emancipace žurnalistiky, bojující svůj zápas proti vnějším tlakům, které se snaží kontrolovat obsah a směr zpravodajství. Ať se již jednalo u Suezskou krizi a loučení s iluzí velkého britského impéria nebo reflexi morálního a lidského úpadku londýnské společnosti. Navíc je mimořádné poučné sledovat, jakým způsobem se dělala žurnalistika v 50. letech minulého století, tj. práce s kamerou, příprava na vysílání nebo souboj s časovou prodlevou mezi skutečnou zprávou a jejím dodáním publiku (právě v kontrastu s online zprávami 21. století). V rámci žánru výjimečné dílo, které podtrhuje, proč Britové opět vládnou seriálovému světu. Kouzlo žurnalistiky je totiž v tom, že si uvědomíte, že v konečném důsledku jsou zprávy věrohodné pouze do té míry, do jaké jsou kompetentní lidé, kteří je připravují. 1. Série: 85%, 2. Série: 75%. Oblíbené postavy: Bel Rowley, Freddie Lyon. (10.11.2013)

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)

Padesátá léta byla prošpikovaná politikou, která není ani tak na pozadí seriálu, ale spíše její hlavní náplní, alespoň v první řadě, kdy lítáme od KGB do Káhiry k Suezkému průplavu a právě na pozadí politických událostí řeší jízlivý Freddie se svou bezbřehou upřímností a břitkým slovním arzenálem smrt své přítelkyně a spiknutí na dost vysokých místech. Ben se pro roli retro gentlemanů minulého století přímo narodil a jeho Freddie je zkrátka muž, který nenávidí muže, jež nenávidí ženy, hrál si s ohněm a na závěr kopl do gigantického vosího hnízda. Ačkoli se zápletka rozjíždí velice pomalu, děje se v každém díle dost věcí na to, abych se nenudila. Pozadí televizního pořadu, příprava náplně Hodiny, kterou nesmíte propásnout, vedení BBC, intriky a vztahy na pracovišti protkané slovními a intelektuálními vtípky. Romola v roli Bel, nemastné, neslané buchty, která neví, co vlastně chce, ale vždycky se kvůli tomu dokáže tvářit otráveně, vypadá jako kříženeček mezi Adele a českou Emmou Smetanou. Naproti tomu Oona, perfektní ženuška v domácnosti, typická kráska na úrovni 50.let, má jako husička u plotny zajímající se o drby z bulváru mnohem větší šmrnc, než ambiciozní kariéristka Bel. Druhá řada je bezpochyby lepší, má větší drive a jiskru a Capaldiho, který v neustálé nevědomosti jen chodí a vzdychá. Na závěr můžu jen říct - škoda, že není třetí řada, to zas BBC podělala. (05.01.2016)