Hodinka

James a Moneypenny s v obrovským zoskupením známych britských hercov. V živote som nevidela toľko subtle narážok a vyznaní od mužského hrdinu, často videných len divákom, ako tu. Škoda, že to nepokračuje. Vyvíjalo sa to odvážnym smerom. Poukazujúc na podplatiteľnosť a nevierohodnosť vlády a iných verejných činiteľov. Možno by to mohlo byť v tomto smere rovnako zaujímavé a nové ako Homeland. "I hate you too." (17.11.2013)

(I.) Miluji Bena Whishawa a uhádla sem krtka, cha! Retro (konec 50. let aka nejkouzelnější období ever), špioni, novináři a odkazy na Iana Flaminga, to mě musí bavit. Nepolopatičnost, zhuštěnost a vůbec mi to trochu připomíná Tinker Tailor Soldier Spy. (II.) Ještě víc miluju Bena Whishawa a jak jsem si v první sérii pořád říkala: jenom ať ho nezabijí, tak tady sem si to říkala taky. Tak teď prosím BBC, aby natočili další sérii a aby SPOILER se z toho Whishaw ve zdraví vylízal a nebyl hloupý nebo ochrnutý, by se mu po těch schodech v bytě blbě lezlo. V BBC mají výtah. KONEC SPOILERU. To je ale blbý komentář! Děkuji Douglasovi (ne za ten komentář), že sem na to musela koukat. (23.03.2013)

The Hour je BBC delikatesa, která si zaslouží mnohem více pozornosti, než se jí dostává. Všechno klape jako hodinky, dialogy se poslouchají jedna báseň, postavy jsou pěkně vykreslené a herecké výkony jsou vynikající, to celé ve velmi pěkném retro kabátku padesátých let v atraktivním prostředí televize a investigativní novinařiny. Teď mě jen zajímá... bude třetí řada... nebo raději ne?! P.S. Všichni herci se činí, ale Ben Whishaw je jednoduše geniální, visím na každém jeho slově (a chci být Moneypenny...) (01.02.2013)

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)