Hodinka

Další konspirační seriál po Rubiconu, s kterým jsem více než spokojena. Všech šest dílů se může pochlubit hutnou atmosférou nejistých 50. let v Británii a výbornou minimalistickou hudbou. O Suezské krizi jsem doteď nic nevěděla, ale do celkové zápletky velmi dobře zapadla. Ben Whishaw si svou postavu novináře náležitě vychutnává a je radost se na něj dívat. Tak samo můžu pochválit Westa i Garai. Seriálu bych vytkla akorát hodně pomalé tempo, které zrychlí až v posledním dílu. To naštěstí neodradilo BBC od objednání 2. řady. (07.09.2011)

Chvála se ke mně hrnula ze všech stran, bylo jen otázkou času, kdy se k The Hour dostanu. Podívala jsem se na první serii a ... nic. Ano, příběh byl zajímavý, novinářské prostředí potěšilo a na pohled to bylo naprosto nádherné. Ale až s druhou serií jsem si mohla říct "There's the tingle...there's that tick!" A nebylo to jen příchodem Petera Capaldiho (jehož postavu jsem si zamilovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji uviděla na obrazovce). Najednou mi to celé připadalo bližší, dospělejší, drsnější, úžasné ... (07.02.2013)

Nějak nechápu to všeobecné nadšení. Příběh se rozvíjí velmi pomalu, což proč ne, ale samotné postavy mne příliš nezajímaly. Měl jsem problém pochopit, kudy všude se postavy motají a kde co dělají. Nejprve se točí nějaký filmový týdeník, pak se objeví v televizním studiu, a najednou jsou někde v obyčejné novinářské špeluňce, zase v televizi - a každou chvíli mluví s jiným nadřízeným, jiným producentem, jednu chvíli neudělá hlavní hrdina pohovor, a v další fázi se s ním zase počítá, zkrátka, co se týká pobíhání postav po kulisách 50. let (s pár drobnými chybami třeba v šatech), je to zmatečné. A vlastně zmatečný je i příběh. Pokud chcete podchytit diváka, je sice hezké, že ho hodíte do vody a čekáte, jestli se naučí plavat. Ale možná je lepší mu poskytnout nějaká vodítka, nějaké důvody, proč se na seriál dívat, a to nejen kvůli retro stylu a cool hercům. Chápu nakonec, jaký příběh se na pozadí odehrává, ale je únavné to rozplétat, snažit se pochopit motivace postav (neb zde skoro nejsou, postavy se každou chvíli chovají jinak), do hloubky se nejde, a vlastně celá ta zápletka se nakonec ukáže jako sama o sobě nudná a obyčejná. Vlastně nakonec jediné, co mne pobavilo, tak jména Moneypenny a Jamese a narážky na Fleminga (Iana). (21.05.2015)

Padesátá léta byla prošpikovaná politikou, která není ani tak na pozadí seriálu, ale spíše její hlavní náplní, alespoň v první řadě, kdy lítáme od KGB do Káhiry k Suezkému průplavu a právě na pozadí politických událostí řeší jízlivý Freddie se svou bezbřehou upřímností a břitkým slovním arzenálem smrt své přítelkyně a spiknutí na dost vysokých místech. Ben se pro roli retro gentlemanů minulého století přímo narodil a jeho Freddie je zkrátka muž, který nenávidí muže, jež nenávidí ženy, hrál si s ohněm a na závěr kopl do gigantického vosího hnízda. Ačkoli se zápletka rozjíždí velice pomalu, děje se v každém díle dost věcí na to, abych se nenudila. Pozadí televizního pořadu, příprava náplně Hodiny, kterou nesmíte propásnout, vedení BBC, intriky a vztahy na pracovišti protkané slovními a intelektuálními vtípky. Romola v roli Bel, nemastné, neslané buchty, která neví, co vlastně chce, ale vždycky se kvůli tomu dokáže tvářit otráveně, vypadá jako kříženeček mezi Adele a českou Emmou Smetanou. Naproti tomu Oona, perfektní ženuška v domácnosti, typická kráska na úrovni 50.let, má jako husička u plotny zajímající se o drby z bulváru mnohem větší šmrnc, než ambiciozní kariéristka Bel. Druhá řada je bezpochyby lepší, má větší drive a jiskru a Capaldiho, který v neustálé nevědomosti jen chodí a vzdychá. Na závěr můžu jen říct - škoda, že není třetí řada, to zas BBC podělala. (05.01.2016)

Wow ... Tak tohle jsem vážně nečekala ... Tohle jako jediné jsem opravdu nečekala! Už od půlky první řady mi bylo jasné, že se The Hour na celých pět hvězdiček nevyškrábe ... Ale finále druhé řady mě dokázala úplný opak!! ... Zpět ale k první řadě ... Na The Hour jsem se začala dívat jen díky Andrew Scottovi, a možná taky trošku kvůli Dominicu Westovi ... První díl mě maximálně nadchnul, jenže moje nadšení postupně lehce opadávalo ... Scénář i herecké výkony byly naprosto vynikající, obzvlášť bych ráda vypíchla výkon Dominica, který byl tak úžasný, že mě přinutil mít jeho postavu ne zrovna v lásce i přes to, že jej hodně obdivuju. A pak samozřejmě výkon Andrewa, který byl prostě vynikající. Možná je to právě kvůli němu a jeho postavě Adama Le Raye, že se mi ke konci seriál nelíbil úplně tak, jak bych chtěla ... Vadilo mi, jak nádherně rozehráli jeho příběh a pak jej utli tak rychle, jak ho uvedli ... Opravdu mě hodně mrzelo, že se Adam Le Ray v seriálu objevil jen velmi okrajově ... A další, docela větší nevýhodou tohot seriálu byla jeho předvídatelnost. Nejsem člověk typu, který tvrdí, že všechno 100% věděl už od začátku, ale bohužel tomu tak v The Hour bylo. Nevím, jestli to byl úmysl, ale každopádně mi docela vadilo, že se neobjevila žádná bomba, která by mě naprosto uzemnila. Na druhou řadu jsem se potom už dívala s vědomím, že mě konec neohromí a že seriálu dám ty čtyři hvězdičky ... A ze začátku to tak i bylo ... Zase velmi předvídatelný scénář, navíc s docela míň poutavým příběhem ... K závěru se ale přece jen napětí trošku zvýšilo a i když bylo nad slunce jasné, jak příběh Fredericka dopadne, emoce byly k mému překvapení tak silné, že jsem přece jen změnila názor a seriál ohodnotila nejvyšším hodnocením. A když jsem na konci první a na začátku druhé řady tvrdila, že by úplně stačila jen jedna řada, nemohla jsem být ve větším omylu ... Teď mě opravdu mrzí, že tu třetí řadu nenatočili ... (03.07.2015)