The Guernsey Literary and Potato Peel Pie Society

Mám ráda knížky, jejich vůni, šustění papíru, obracení stránek, záložky, celý tenhle svět je mi blízký a mému srdci milý. Lily James mě opět okouzlila a znovu přiměla zasnít se, za což jsem jí vděčná. No a k tomu literárnímu spolku nemám slov, přijala bych je všechny s otevřenou náručí, včetně malé Kit. Chválím nádherné lokality, pěknou hudební podestýlku a skvělou výpravu. A příběh? Ano, ano, je to romanťárna, vím, kupí se tu klišé a tak, přesto mám pocit, že tu probublává víc než to. Vnímám tento snímek jako poctu spisovatelům/spisovatelkám, bez jejichž nadšení a úsilí by byl i můj život chudší a smutnější. Po pravdě život bez knih si představit neumím. Navíc to nahlédnutí do složitých vztahů ve válečné okupaci mě taky nenechalo příliš v klidu, nic není jen černé nebo bílé. Amelie (Penelope Wilton) to na konci řekla moc krásně, nepochopení a nenávist nevede k ničemu dobrému, stejně tak jako zmínila skutečnost, že i těm, které máme rádi a na kterých nám záleží, můžeme fatálně ublížit, aniž bychom to měli v úmyslu.. (24.06.2019)

Britské, poválečné, přátelské, společenské, knižní, poutavé, milé. Takový ten klid na duši, když po 10ti minutách sledování filmu víte, že pojedete na britský ostrůvek do malé rybářské vesničky a potkáte tam milé lidi, co se s vámi budou chtít přátelit a vám se rozhodně nebude chtít jet zpátky, tam odkud jste přišli. Hlavní linie je strašně předvídatelná. Ale příběh uvnitř je zajímavý. Klasický milý britský film s příjemným obsazením a pozitivním koncem. Takové filmy jsou prostě potřeba. ..tam bych jela.. (04.11.2018)

Za mě až moc roztahané. Tenhle příběh by se dokázal v klidu odvyprávět za hodinu a půl. Děj se točí okolo zcela obyčejných pěti lidí, kdy se tedy musí nechat, že zápletka je v rámci možností obstojná na to, že se ve filmu prakicky nic neděje. Klade se důraz především na mezilidské vztahy. Zpočátku se film zdá být naprosto vážným, kdy spisovatelka se chce dozvědět, co se na malém ostrově oněm pěti lidem stalo. Trošku mě zamrzelo, že poslední půl hodina sklouzla k vynucené, romantické podpzápletce, kdy nám je opět servírováno, že žena opustí poměrně sympatického, bohatého muže, kterému jsem v podstatě fandil, protože jako jediný dokáže myslet racionálně, a vydá se do náruče méně sympatického, chudého klaďase. Čekal jsem víc. (25.08.2018)

Převažující britský chlad dokázal Mike Newell v tomhle případě dotáhnout až za hranu únosnosti.. Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, o němž vypráví tento film, a s nímž Newell uzavřel svoji bohatou profesní kariéru, je jak adaptace ústřižku z novin.. Samotné okolnosti vzniku spolku jsou možná to nejzajímavější a přitom jde jen o jedno spontánní rozhodnutí, jak se vyhnout nacistické kulce. I přesto, že Velká Británie se nacistické okupaci z důvodů vyhrané bitvy o Británii hrdě vyhnula (spíš díky chatrné strategii německé armády, ale to jiný příběh), podařilo se jejich armádě obsadit alespoň britské ostrovy v kanále La Manche, což zapříčinilo nacistickou okupaci se vším všudy, jak ji známe z Evropy a historie.. Ale o téhle raritní historické události snímek nevypráví, ne ten se soustředí na společenské následky místních po válce a paradoxně, jak lež pronesená pro záchranu života změní život nejen místním, ale i na ostrov přijíždějící spisovatelce Juliet Ashtonové v podání nejsladší Lily James, která chce celý paradoxní zážitek a následné fungování spolku zaznamenat.. Mimo to prostřednictvím schůzek těchto čtenářů vzdávají autoři holt předním anglickým spisovatelům, o kterých jakože vedou postavy rozsáhlé diskuse. A aby to mělo nějakou formu musí v tom být přece zamotaná romantika, k čemuž by tam přece Lily James byla... U nás nepříliš objevená průměrnost, která nedokáže absolutně těžit z toho silnějšího a sklouzává k romantickém chladu.. Vyprávět to jako komplexní historický kus o samotné okupaci, o psychologii místních postav (tedy ano vlastně bez ústřední figury Juliet), kdy pochmurný záznam doby zakončí právě to, čím jinak film začíná, tedy oním rozhodnutím, to by mě bavilo. Takhle jde jen o další Austenovskou moderní pohádku, která má ještě k tomu nesmyslně o půlhodiny víc. Takové obsazení, téma a nakonec jaká romantická průměrnost.. 60% (19.02.2024)

Kdybych byl cynik, tak bych Guernseyskou společnost pro literaturu a bramborový mřížák označil za bohapustý kýč. Protože takový ale nejsem, nemůžu se zbavit pocitu o maximálním počtu hvězd. Je to samozřejmě hodnocení jen v rámci daného žánru historické romance, jejímiž největšími plusy se pak jeví přesné obsazení a skvělá výprava. Samotný výběr podle hereckých škatulek tady neskutečně pomohl docela neinovativní řemeslnosti režiséra Mikea Newella. To co podle mě daný film zvedá z průměru je zápletka, kterou hlavní hrdinka musí rozplést po svém relativně naivním příjezdu na ostrov a týká se jeho dřívější okupace vojsky nacistického Německa. (09.08.2018)