Ztracená brána

No ty vole, zase. Ku*va, to mám za stovku. Hm, za dvě. ~~~ Tím "zase" je myšleno zase pomrvený zahozený nápad. OK, jako krimi a rozplétačka to bylo dobré, dokonce možná lepší než první Ďáblova lest, ale proč se do toho musí ke konci vždycky naprdět (to není sprosté) nadpřirozeno? To by bylo tak laciné, kdyby prostě všechno zametla pod koberec tajná službě? Proč to prostě nemůže zůstat tak trochu nevyřešené po vzoru Akt X (a tady to myslím vážně, protože tohle, jen zavzpomínejte, model Akt X celkem dobře kopíruje a možná přidává navrch ještě ne vůbec špatnou krimi). Jenže tady se to všechno sveze zase do okaté pohádky, jako kdyby autoři MUSELI vymyslet zakončení příběhu? Proč? Mulder, Sculyová a Langdon je málo? Je mi líto, ale jakkoliv je tohle delší než předchozí trilogie a vůbec ne špatně postavené, na českou televizi až překvapivě (palec nahoru), tak je to celé tak hloupě zahozené, až to bolí. Miloši Bokovi bod za to, že už nekraví kravíl (to taky není sprosté), zvukaří za to, že je rozumět postavám. Scénáristům/hercům a vůbec ostatním plus za to, že se podařilo propašovat pár vtipných odkazů (Finančák jako sídlo tajné služby, "Ne všechno v životě je tak jednoduché, někdy to má i víc dílů. Třeba i tři" :), trochu slabší plus za příliš zžidovělé Židy (držgrešle). Uzavřít to méně lacině a jinak, přidal bych další *, což je ode mě za český počin soro až Oscarové hodnocení. Škoda. (14.12.2013)

Na tuzemský počin, vzláště pak ten televizní, opravdu výborné. Strach dokáže i z televizního kousku vydolovat napínavý příběh, který nenudí a ve kterém narozdíl od většiny českých věcí dialogy nešustí papírem. Postavy jsou sympatické a herci si to také jen užívají. Jenom ten scénář se ke konci na můj vkus až příliš utrhnul ze řetězu a ten konec to v mých očích trochu devalvace. Zbytek projektů České televize tomu ale ani tak nesahá ani po kotníky. Tedy pokud ty projekty zrovna netočí Strach. (18.10.2012)

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)

Hvězdičky dám samozřejmě až po posledním dílu, ale už první mne vtáhl raz dva do děje, přisypal vynikající a vtipné hlášky, a samozřejmě, kdo dělal lokace, byl génius. Takových úžasných míst vykouzlit v Praze! Obdivuju JIrku Stracha, jak to zvládá tak rychle točit, a přitom mu to drží pohromadě scenáristicky, kamerou, herecky, hudbou, střihem... A navíc do svých filmů dokáže nahnat neuvěřitelné množství špičkových herců, takže jde o herecké orgie. OK, pro dnes stačí, pokračování příště, jak by řekl Jirka Dvořák (mimochodem mi v seriálu přijde hubenější než Aňa). ----- Po druhém dílu: Nastolený vysoký srtandard stále pokračuje, přibylo vtípků, a to i takových, které běžný divák nepochytí, stále to šlape, jak má. --------- OK, po třetím dílu jasných pět hvězd. Byly tam drobnosti, co mi vadily, některé linie se nedohrály, ale to jsou detaily. Jen se obávám, že po tomto posledním dílu hodně diváků, kteří na to civěli s otevenou pusou jako na dalšího Dana Browna, opět nepoberou duchovní rozměr triptychu. Jejich problém. (09.09.2012)

O chlup lepší než první triptych. A to hlavně ve scénáristické oblasti, ačkoliv buďme upřímní, policajti, co si neověří výrobní číslo zbraně, si nezaslouží ani ten negativní komentář. Na druhou stranu se podařilo do scénáře napasovat lepší charakterizaci postav, a to díky tomu, že si s ústředním triem už může jak scénář, tak režisér dovolit víc. Patrný je to ve vztahu Geislerka / Dvořák, jejichž chemie není založená jen na tom, že se špičkují, ale hlavně i na tom, že se znají už z minula a dovolují si i intimnější věci bez toho, že by to smrdělo zbytečnou romantickou šaškárnou. Za to klobouk dolů, málokdy jsem v český produkci viděl vztah chlap / ženská, kterej je založenej na přátelství, a kterej zbytečně nesklouzával buď k flirtu, nebo k šovinista vs. feministka. Zároveň je líp napsaná a hlavně líp vedená pointa toho celýho mystéria, byť chybí opravdu katarze Trojanova charakteru. Taky trochu chybí vhled do Runovy postavy jako celek. Runa je úplně stejně šedej, jako je Langdon v tom druhým filmu s Hanksem, čiže v zásadě by tam místo něj mohl být bezejmennej Franta Kolohnátek, kterej se náhodou orientuje v zednářský tématice. I.e. zapojení Runy do ústředního kriminálního dua je spíš takový nemastný neslaný. Zatímco v prvním triptychu byl Runův charakter hybnou silou, a to i díky jeho osobnímu zapojení s ďáblicí v rudém, v druhém triptychu nemá ani tu dcérku, ani tu ďáblici, vlastně nemá ani důvod, proč by dvěma cajtům přes ulici pomáhal. (I.e. chybí vysvětlení jeho motivace.) Aspoň, že režisérsky se Strach ještě víc zvedl a je přesnější v "akčnějších" scénách, kamera znovu špičková: perfektní kompozice, pěkná práce s celkem a detailem; střih je příjemně stabilní, herecký výkony o to zajímavější, že v ani jedné scéně vlastně z obrazu nechybí nic a nic nepřebývá. Pro mě je hezký zapojení fildy, kde jsem v době natáčení musel studovat, ale absolutně si nevybavuju, že bych tam někdy viděl štáb (rozuměj - do školy jsem chodil na zkoušky a kolokvia a zápočty, lel), ale v historickým kabinetu jsem byl poměrně jako doma i z toho důvodu, že jsem tam chodil radějc než na přednášky do 201ky nebo 301ky, hehehe. Tedy závěrem, v zásadě mi přijde tenhle triptych lepší, a to ze dvou důvodů - 1) postavy jsou líp napsané a hlavně se zajímavějšími vztahy; 2) v podstatě je triptych líp napsaný, protože poslední díl není výsměch. Přesto mi tam zase ten konec tak trochu nešaltruje, takovej zase strašně narychlo s takovým jakože nemastným neslaným mystickým závěrem, respektive pointou. Mňoch. Ale jako jo, hezký, zase o kousek víc věřím, že se v ČT dá udělat poměrně hezkej seriál s víc než českým potenciálem. (06.12.2016)