Ztracená brána

Po Ďáblové lsti další koukatelná kriminálka z dílny Jiřího Stracha. Hodnocení je zatím prozatimní a jestli mě nezklame konec (nezklamal) jako v předešlé trilogii tak u něj i zůstanu. Narážky na Pardubice, pomsta Jiří Dvořáka na drzého Matěje Hádka a výborné Aniny hlody náramně pobavily. Na něco takového bych mohl koukat každý týden. (09.09.2012)

Pana režiséra Stracha musím jednoznačně pochválit. Líbila se mi už předchozí Ďáblova lest a tohle bylo snad ještě lepší. Aňa Geislerová s Jiřím Dvořákem coby poněkud netypická dvojice kriminalistů tentokrát při pátrání po vrahovi zabrousí mezi svobodné zednáře a neznalý divák jednak malinko nahlédne do této tajemné organizace a jednak se poučí i z historie (Voynichův rukopis). Fikce s realitou je smíchaná tak dokonale, že laik jako já nepozná, kdy nás tvůrci krmí skutečnými fakty a kdy už jde o fantazii. K tomu kapka nadpřirozena a máme tu výbornou detektivku, navíc se skvělým hereckým obsazením (a to i ve vedlejších rolích). Čili České televizi zase jednou tleskám a doufám, že to nebude na dlouho naposledy. (25.09.2012)

Skloubit detektivku a mysteriózní prvky je těžké, musí se to umět. Podle mého soudu je nejdůležitější umět správně odhadnout proporce. Buď mám mysteriózní látku, v níž je krimi zápletka jaksi vedlejší (skvělá Devátá brána a její knižní předloha), nebo mám detektivku, v níž jsou některé prvky rozvinuty do absurdna - vražda za pomoci hypnózy, uprchlý orangutan, skrytá nenávist či obludný zločin skrytý v minulosti atp., ale mají stále reálný základ. Obávám se, že díla J. Stracha tuto vyváženost postrádají. Nedávám to ani tak za vinu režisérovi, jako spíše autorovi scénáře, který by chtěl od všeho moc velký kus. Výsledkem je ale špatná detektivka s plochými postavami a až komicky působící mystikou. Jinými slovy: Mystika v detektivkách působí dobře pouze tehdy, je-li skrytá, nedořečená, podáváná rafinovaně v náznacích. To se v tomto TV filmu bohužel nepovedlo. (15.12.2015)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)

Drahý Jirko, Ty kluku ušatá, čteš li tu někdy tyhle zvratky, rozhodně neklesej na uchu! Povím Ti jedno, tak našpicuj uši: "Vyser se na ně, na mentály!". Polovina z nich jsou kudlanky a ta druhá svou orientaci jen předstírá. Já měl konečně po dlouhé době pocit, že své veřejnoprávní poplatky nesplachuju do hajzlu. Skvělé dialogy, vynikající herci, bravurně zrežírováno! Doufám, že Ti brzy přestanou jen házet drobky z Mathého nebo Dvořákova, či jak se ten politicky korektní panák po posledních škatulích teď vlastně jmenuje, stolu, pustí Tě z řetězu a staneš se kingem Barandowoodu. Opravdu plesám, Jirko, plesám!!! Tak hlavně neměj Strach roztáhnout boltce a rychle vyletět z hnízda maloprodukce. Hřebejk už řehtá z posledního a je načase, aby jej někdo s ostrýma ušima konečně nahradil. V dokonalé úctě verbal. (23.10.2012)