Ztracená brána

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Pokračování má vyšší rozpočet, je hezčí, odehrává se v Praze, prostředí pražského podzemí je atraktivní už od éry Záhady hlavolamu, ale... narozdíl od předchozího příběhu mi díly přišly roztahanější; dobře napsané postavy z minulého dílu někdo tentokrát odflákl a jsou míň sympatičtější - spíš se potácí v hranicích klišé (policajti chlastají, blbě řídí nebo nadávají, Trojan káže). Nejhorší je, že atmosféra se nijak nestupňuje. Všechno prostě plyne jakoby ve stejném tempu a pokud si dáte všechny tři díly za sebou, je to docela frajeřina ustát. Taky mi vadilo, že mě děj ničím nepřekvapil, leda v závěru. Postava Zábranského je navíc totální haluz a na konci jsem měl pocit, že mě někdo šeredně podvedl a prostě aby se to nějak uzavřelo, plácl tam tohle a odměnil Trojana za to, že je dobrý student. Uff. Prostě horší než minulá, celkem fajn zábava. (04.10.2012)

O chlup lepší než první triptych. A to hlavně ve scénáristické oblasti, ačkoliv buďme upřímní, policajti, co si neověří výrobní číslo zbraně, si nezaslouží ani ten negativní komentář. Na druhou stranu se podařilo do scénáře napasovat lepší charakterizaci postav, a to díky tomu, že si s ústředním triem už může jak scénář, tak režisér dovolit víc. Patrný je to ve vztahu Geislerka / Dvořák, jejichž chemie není založená jen na tom, že se špičkují, ale hlavně i na tom, že se znají už z minula a dovolují si i intimnější věci bez toho, že by to smrdělo zbytečnou romantickou šaškárnou. Za to klobouk dolů, málokdy jsem v český produkci viděl vztah chlap / ženská, kterej je založenej na přátelství, a kterej zbytečně nesklouzával buď k flirtu, nebo k šovinista vs. feministka. Zároveň je líp napsaná a hlavně líp vedená pointa toho celýho mystéria, byť chybí opravdu katarze Trojanova charakteru. Taky trochu chybí vhled do Runovy postavy jako celek. Runa je úplně stejně šedej, jako je Langdon v tom druhým filmu s Hanksem, čiže v zásadě by tam místo něj mohl být bezejmennej Franta Kolohnátek, kterej se náhodou orientuje v zednářský tématice. I.e. zapojení Runy do ústředního kriminálního dua je spíš takový nemastný neslaný. Zatímco v prvním triptychu byl Runův charakter hybnou silou, a to i díky jeho osobnímu zapojení s ďáblicí v rudém, v druhém triptychu nemá ani tu dcérku, ani tu ďáblici, vlastně nemá ani důvod, proč by dvěma cajtům přes ulici pomáhal. (I.e. chybí vysvětlení jeho motivace.) Aspoň, že režisérsky se Strach ještě víc zvedl a je přesnější v "akčnějších" scénách, kamera znovu špičková: perfektní kompozice, pěkná práce s celkem a detailem; střih je příjemně stabilní, herecký výkony o to zajímavější, že v ani jedné scéně vlastně z obrazu nechybí nic a nic nepřebývá. Pro mě je hezký zapojení fildy, kde jsem v době natáčení musel studovat, ale absolutně si nevybavuju, že bych tam někdy viděl štáb (rozuměj - do školy jsem chodil na zkoušky a kolokvia a zápočty, lel), ale v historickým kabinetu jsem byl poměrně jako doma i z toho důvodu, že jsem tam chodil radějc než na přednášky do 201ky nebo 301ky, hehehe. Tedy závěrem, v zásadě mi přijde tenhle triptych lepší, a to ze dvou důvodů - 1) postavy jsou líp napsané a hlavně se zajímavějšími vztahy; 2) v podstatě je triptych líp napsaný, protože poslední díl není výsměch. Přesto mi tam zase ten konec tak trochu nešaltruje, takovej zase strašně narychlo s takovým jakože nemastným neslaným mystickým závěrem, respektive pointou. Mňoch. Ale jako jo, hezký, zase o kousek víc věřím, že se v ČT dá udělat poměrně hezkej seriál s víc než českým potenciálem. (06.12.2016)

Mílý Jirko Strachu, vím, že to tady čteš (omlouvám se za tykání), a tak čti. Samotný nápad je perfektní. Zednářství je celkem neokoukané téma, dostatečně mysteriozní, přitažlivé a na druhou stranu dává dostatečný prostor pro vlastní inovaci v mezích filmového umění. Výběr herců je pak veliká přednost celé série. Bezchybný Trojan, sympatická dvojka vyšetřovatelů, skvostná zednářské lóže a Matěj Hádek, jehož postava je zcela zbytečná, ale na druhou stranu bych mu dal přes držku už v prvním díle. Rozdělení příběhu do třech dílů bylo tak akorát. Co mně ale vadilo nejvíc, byl scénář. Ať už se jedná o logické kiksy (Proč se Trojan snažil infiltrovat k zednářům, když se v zápětí producíruje s kriminálkou na místě činu?, proč Langmajer nespočítal kulky z místa činu?, co vlastně celá kontrarozvědka věděla a dělala?, je normální, aby se ústřední dvojice vyšetřovatelů v závěru spokojila s Trojanovým vysvětlením, že v rotundě nic nenašel a nešli se tam ani podívat?, kdo střílel na Langmajera?, a to jsou v Praze všechny vstupy z domů do podzemí otevřené, včetně rotundy?, dobře ukryté bílé rukavice znamená první otevřený šuplík nahoře?), tak hlavně o věci, které byly naprosto zbytečné a přiznám se, rozčilovaly mě. To musí policajti z kriminálky ve službě chlastat a hned nato řídit auta? Stokoruna za sprostá slova je taky zcela zbytečná, hlavně když je ve filmu několik momentů, kdy toto pravidlo neplatí - viz. poslední scéna z filmu, kdy Geislerová slovo "vole" po Dvořákovi zopakuje, ale stovku si klidně nechá. Stejně tak nereálné chování ústřední dvojice, kdy v podstatě bez jakéhokoliv vedení a začlenění se do policejního systému pořádají manévry přes půlku Prahy. Také mi trochu vadila "nedotknutelnost církve", kde se mohl v rámci zápletky vyklubat nějaký hajzlík (máš u mě stovku). To je ale věc Tvé víry a tož přimhouřím oko. Podtrženo, sečteno, jsem se ale i tak perfektně bavil, na každý další díl jsem se téměř třásl a konec mě také celkem potěšil. Rozhodně palec nahoru a klidně toč podobné věci dál, protože jsi tady asi jediný, kdo si na ně nejenom troufne, ale hlavně je natočí s přehledem a tak, aby zaujaly. Pěkný den. (24.09.2012)

Uplynul rok a já se vracím k téhle mini sérii od Jiřího Stracha. Opět se vracím do mysteriózního příběhu, tentokrát z Prahy. Český příběh Dana Browna podruhé. I tak a mnoho jinak by se dala popsat Ztracená brána. Strach umí točit, a když má prostředky, tak vytvoří velmi příjemnou atmosféru. Trojice Trojan, Dvořák a Geislerová je super a od začátku do konce jim to klape. Tentokrát se potkáme navíc s Pavlem Křížem a Tomášem Töpferem. Kříž je v roli skvělý a hodně mě tam bavil. Naopak vidět Töpfera s Trojanem po dvaceti letech v jedné scéně je prostě k nezaplacení. Série má opět skvělou hudbu, atmosféru, která by se dala krájet a nakonec i příběh. Konec je zase trošku jiný než bych očekával, ale nijak to nekazí. Tři díly jsou akorát a každý vám brnká na nervy. Jo, mě přišla Ztracená brána ještě lepší než Ďáblova lest. Užil jsem si jí a tajně doufám, že se Strach ještě alespoň do třetice vrátí. Klidně do roka a já se na to opět s nadšením podívám. (85 %) (30.10.2017)