Ztracená brána

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)

Mohlo to být za plný počet. Kdyby tomu nechybělo vyvrcholení, klidně bych tomu dal pět hvězd. Nevím, jestli je to tak i v předloze, každopádně stejně jako v případě všech epizod seriálu Strážce duší, mi to přijde trapné. Arnošt Vašíček zřejmě neumí konce. Každopádně to bylo lepší než předchozí triptych, Ďáblova lest. Chemie mezi Aňou Geislerovou a Jiřím Dvořákem byla vážně neuvěřitelná, a vůbec by mi nevadil seriál s jejich postavami, protože jim to vážně jde. Jednak k sobě perfektně pásli, jednak mě hodně bavila jejich sázka sprostých slov, a líbilo se mi, že nevyšuměla do ztracena. Kromě neuspokojivého (alespoň pro mě) zakončení samotného hlavního příběhu byly snad všechny minizápletky dořešeny, což u českého filmu není obvyklé. Resp. většinou nejsou obvyklé ani minizápletky. Každopádně by to chtělo, aby Jiří Strach dostal kvalitní scénář a hodně peněz a naše kinematografie by mohla mít mnohem veselejší bilanci. Zatím totiž ty nejlepší kousky natočil pro televizi. (20.11.2013)

Po deseti letech a mnoha reprízách mohu se vší rozhodností napsat, že Ztracená brána je Jirkovo nejlepší populární, nebo chcete-li zábavné dílo (nepočítaje v to pohádky). Potencionální divák je obeznámen už od Ďáblovi lsti, jenomže zde je toho víc nebo je to lepší. Duo Geislerová a Dvořák jsou svými slovními výměnami připomínkou legendárních amerických screwballových komedií, doplňuje je střídmý Ivan Trojan a plejáda spolehlivých hvězd i v malých rolích (Preiss mladší). Tématu odpovídající vizuál je už u Jirky samozřejmostí, Miloš Bok kongeniálně rozvedl svá atmosférická hudební témata a hlavně se zde vzhledem k žánru dočkáme nejzajímavějšího spojení s duchovnem. Tak mě napadá, že je v Bráně ještě o pár věcí míň, než ve Lsti a to míň efektů v závěru a míň Vašíčka, což je vše ku prospěchu věci. Chrám je totiž vždycky uprostřed všeho. (07.02.2022)

O chlup lepší než první triptych. A to hlavně ve scénáristické oblasti, ačkoliv buďme upřímní, policajti, co si neověří výrobní číslo zbraně, si nezaslouží ani ten negativní komentář. Na druhou stranu se podařilo do scénáře napasovat lepší charakterizaci postav, a to díky tomu, že si s ústředním triem už může jak scénář, tak režisér dovolit víc. Patrný je to ve vztahu Geislerka / Dvořák, jejichž chemie není založená jen na tom, že se špičkují, ale hlavně i na tom, že se znají už z minula a dovolují si i intimnější věci bez toho, že by to smrdělo zbytečnou romantickou šaškárnou. Za to klobouk dolů, málokdy jsem v český produkci viděl vztah chlap / ženská, kterej je založenej na přátelství, a kterej zbytečně nesklouzával buď k flirtu, nebo k šovinista vs. feministka. Zároveň je líp napsaná a hlavně líp vedená pointa toho celýho mystéria, byť chybí opravdu katarze Trojanova charakteru. Taky trochu chybí vhled do Runovy postavy jako celek. Runa je úplně stejně šedej, jako je Langdon v tom druhým filmu s Hanksem, čiže v zásadě by tam místo něj mohl být bezejmennej Franta Kolohnátek, kterej se náhodou orientuje v zednářský tématice. I.e. zapojení Runy do ústředního kriminálního dua je spíš takový nemastný neslaný. Zatímco v prvním triptychu byl Runův charakter hybnou silou, a to i díky jeho osobnímu zapojení s ďáblicí v rudém, v druhém triptychu nemá ani tu dcérku, ani tu ďáblici, vlastně nemá ani důvod, proč by dvěma cajtům přes ulici pomáhal. (I.e. chybí vysvětlení jeho motivace.) Aspoň, že režisérsky se Strach ještě víc zvedl a je přesnější v "akčnějších" scénách, kamera znovu špičková: perfektní kompozice, pěkná práce s celkem a detailem; střih je příjemně stabilní, herecký výkony o to zajímavější, že v ani jedné scéně vlastně z obrazu nechybí nic a nic nepřebývá. Pro mě je hezký zapojení fildy, kde jsem v době natáčení musel studovat, ale absolutně si nevybavuju, že bych tam někdy viděl štáb (rozuměj - do školy jsem chodil na zkoušky a kolokvia a zápočty, lel), ale v historickým kabinetu jsem byl poměrně jako doma i z toho důvodu, že jsem tam chodil radějc než na přednášky do 201ky nebo 301ky, hehehe. Tedy závěrem, v zásadě mi přijde tenhle triptych lepší, a to ze dvou důvodů - 1) postavy jsou líp napsané a hlavně se zajímavějšími vztahy; 2) v podstatě je triptych líp napsaný, protože poslední díl není výsměch. Přesto mi tam zase ten konec tak trochu nešaltruje, takovej zase strašně narychlo s takovým jakože nemastným neslaným mystickým závěrem, respektive pointou. Mňoch. Ale jako jo, hezký, zase o kousek víc věřím, že se v ČT dá udělat poměrně hezkej seriál s víc než českým potenciálem. (06.12.2016)

Režisér Jiří Strach to opět dokázal. Zase natočil další slušnou mysteriózní kriminálku se zajímavým příběhem, solidní atmosférou, dobrými hereckými výkony a podivným koncem. Bavil jsem se u toho asi stejně jako u Ďáblovy lsti, hlavní trio podalo zase dobré výkony, mrtvých tu bylo taky dost, možná bych ještě přitvrdil u některých mordů, aby jich polovina nebyla mimo záběr kamer. Na české poměry ale opět lehce nadprůměrná záležitost. Já byl spokojený. 60% (21.11.2020)