Barbie

Každý je unikát a filmová Barbie ten největší. Nějakou dobu jsem netušil, jestli do sebe všechny složky zvládnou zaklapnout a ruku na srdce, váhal jsem, jestli do sebe zaklapnou alespoň nějaké. Jenže plán vyšel a kombinace satiry, muzikálu, rodinného dramatu, komentáře i nejbláznivější komedie může fungovat jako letní podívaná i jako téma do nekonečné konverzace. A je úplně jedno, že je zalitá třemi vrstvami růžového absurdna. (13.08.2023)

Jak trefně po projekci podotkla moje drahá poĺovička - instagramový feminismus. Myšlenka pěkná, produkční kvality nepochybné, herecky velmi dobře obsazené. A vadí nutně, že je to trestuhodně banální, aby to promlouvalo ke všem? To bych úplně Barbie nevyčítal. Co jí ale vyčítám je, že si po první půlhodince vystřílí nápady, pokud jde o vykreslení svého světa (zlatí Flintstoneovi z roku 1994), v tom skutečném z nějakého důvodu vedení firmy vykresluje jak postavičky z Looney Tunes, pak svůj mesidž postaví na tom, že aby ženy vyhrály, musí muže zmanipulovat (ale to vem čert, přes tu snaživou sociální omáčku je to v jádru pořád jen střelená osmdesátková komedie) a hlavně to nudně, až na závěrečné hudební číslo, doklopýtá do finále, kde se ukáže, že většina postav byla zbytečná a jejich linky tam být nemusely. Izolované vtipy fajn, postupem času je jich ale míň a míň a od nějaké půlky už ten film, až na pár motivačních citátů, nemá co říct. Škoda, ale hype oceňuju, protože každý podobný hit je pro životaschopnost kin v budoucnu velmii důležitý. 50 % (04.08.2023)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Definice pojmu guilty pleasure. S příchodem reálného světa a korporátních cápků od Mattelu jsem čekal brutální propad kvality, jenže... Ono se to nestalo. Jasně, Barbie obsahuje dost nefunkční "matka/dcera" linku, ale ten zbytek je brutální nářez. Kreativní růžová apokalypsa, která skvěle pracuje s jednotlivými motivy a dokáže vás upřímně rozesmát. Už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem seděl v kině, kde by všichni jeli na stejné vlně ujetosti a hekali nad každým druhým bizárem. Pecka - miluji to. Barbenheimer je ultimátní zážitek. (Objektivně 4* a souhlasím s komentářem J*A*S*M. Ale vzhledem ke zdejším hodnocením si asi můžu dovolit nadhodnotit.) (19.07.2023)

Life in plastic is (not that) fantastic for Barbie. Já vlastně nevím, občas mi hlavou projelo jaká neskutečná bejkárna Barbie vlastně je, ale na druhou stranu jsem se u toho dost bavil. Ve světě, kde se toho teď děje tolik negativního, si tenhle svérázný růžový meta únik všichni zasloužíme. (25.07.2023)