Barbie

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

Barbie je film, který si vlastně budu pamatovat nadosmrti, i kdybych ho už podruhé neviděl. K prasknutí nacpaný letňák v ČB mi vygeneroval unikátní filmový zážitek hodný kultovního díla, jehož scénář sice jakoby místy generovala umělá inteligence, feminismus je v něm pro prváky a plastické postavy jsou hlavně prostředkem sdělení, nikoli emocí (což tvůrci přitom vnucují)… Ale koncept si vás získá absolutním příklonem k popkulturní perspektivě, zatímco jednotlivé myšlenky mají až překvapivě oduševnělý základ. I já jsem se v tom Kenovi nakonec našel, i když mi tam chyběly i plešaté modely hraček. 75 % (21.07.2023)

Mnohovrstevnatá kýčovitá komedie/společenská satira, které spousta lidí nemůže přijít na jméno, ale kterou jsem si neskutečně užil a považuju ji za vztyčený prostředník celému vesmíru blockbusterů. Autorka zvládla všechno, co si předsevzala. Díky té naplněnosti považuju za zločin prodej lístků na dvojprogram s podobně hutně (ale úplně jiným způsobem) našlapaným Oppenheimerem. Cokoliv dalšího je na osobní diskuzi, protože jak jsem si vyzkoušel, různí lidé vidí v Barbie úplně jiné věci a odnášejí si taktéž dost různé dojmy;) 90% (26.12.2023)

Kam se hrabou vizionářská díla Stevena Spielberga, Stanleyho Kubricka, Bély Tarra, Andreje Tarkovského a celá Kmotr trilogie – natožpak Oppenheimer od Nolana, haha. Tahle éra již pominula, dámy a pánové. NYNÍ NASTALA ÉRA BARBIE. Takže já tomuto filmu přeji, ať vydělá barbieliardu dolarů a sboří všechna kina, protože tolik holek a kluků v růžový jsem jaktěživ neviděl.... Ok, ale teď vážně: málokdy se objeví film, který by byl svým přesahem tak popkulturně, filozoficky a společensky univerzální – a přiznejme si to či ne, ale Barbie jím prostě je. Greta Gerwig je fakin queen, protože natočila naprosto geniální meta-alegorickou satiru o stereotypizaci a (ne)dokonalosti krásy [a to v případě obou pohlaví], která je svou šílenou stylizací tak akorát bizarní, sebeparodická, ultra kýčovitá, a over-the-top. Přesto má fakt hlubokej meaning, takže zároveň dokáže provokativně nabourávat divákovy představy o konformitě, kapitalismu a systému. A ne, nejde o žádnou lacinou agitku, protože to dělá kurevsky poctivě. To, s jakým důvtipem a přitom naprosto přehnanou hravostí zde Greta pojímá problematiku moderního významu femininity a maskulinity není nijak prvoplánový, ale naopak neskutečně chytrý, zábavný a věrohodně autentický, díky čemuž nabízí kritickou sebereflexi jak pro děvčata, tak pro chlapce. Ano, jde o feministickej velkofilm, ale v tom nejpozitivnějším slova smyslu, protože lepší disstrack na patriarchát fakt nikdy neuvidíte. O to víc mě pak mrzí, že tenhle cynickej komentář o naší povrchní společnosti docení jen minimum lidí, poněvadž spíš než pro basic bitches v růžovým topu a podpatkách je tahle existenciální epopej pro obyčejný, divný holky s celulitidou a plochejma nohama, který nepotřebují růžovej top a podpatky k tomu, aby všem dokázaly, jak jsou výjimečný. A jestli se vám to nelíbí, tak se z toho třeba poserte [už teď se nemůžu dočkat na apokalypsu brečících konzerv]. Tohle veledílo si lidstvo prostě nezaslouží. Zcela bezkonkurenčně největší biják a filmová událost letošní okurkový sezóny.... VERDIKT: španělská vesnice pro diváky bez nadhledu. Ken out of Ken 🩷 PS: samozřejmě, Margotka jako vždy naprosto fenomenální, no a Ryan Gosling je literárně já. #IamKenough (19.07.2023)

Cením nápad udělat film o figurce chytře, jenže mě to bavilo jen v částech, kde Will Ferrell komicky běhá a tak. Části o uvědomění žen a všechny ty kecy byly spíše únavné. Je to navíc zbytečně dlouhé a ke konci už jsem to moc nevnímal, i když třeba ty muzikálový čísla jsou dobrý. Každopádně, když moje neteř měla Barbie období a čuměli jsme na animovaný Barbie agentky atd. tak ty mi přišly lepší. Přijde mi bizarní, že tahle verze podle mě vůbec nemůže bavit děti. (15.12.2023)