Imaginaerum

Tohle je pro mě obrovské překvapení. Nejsem fanda kapely, ale zvědavost vyhrála a já si Imaginaerum pustil a nelituju. Od hudby přes her.výkony až po vizuál a geniální příběh tohle všechno se podepsalo na mém hodnocení. Hodně mi nejspíš pomohlo, že jsem k filmu přistupoval s odstupem aby mi pak po skončení řádně nakopal Pr***L. 100% (09.01.2014)

NUDA. Film jsem chtěl vidět z dvou důvodu. Prvním bylo očekávání, jak se tvůrci poperou s fantasy světem, jelikož takového typy filmů mám rád. Druhý důvod bylo jak se do filmu bude hodit soundtrack od Nightwish. Abych to shrnul, žádný zázrak se nekonal. Fantasy svět nic moc, vůbec mne neuchvátil. A co se týče soundtracku, hudba se sice hodila a příjemně doplňovala, ale pokud si budu chtít příště poslechnout Nightwish, raději zvolím mp3, kde si pustím jejich album, případně si pustím nějaké jejich hudební videoklipy. (11.08.2013)

Po posledním záchvatu zůstává skladatel Tom Whitman v kómatu, a v jeho mysli se vrací zpět do dětských let, a do Země plné fantazie. V reálném světě bojují lékaři o jeho život, a jeho dcera hledá důvod, proč by snad neměla souhlasit s odpojením svého otce od přístrojů... Nightwish patří k mým nejoblíbenějším kapelám, a tak jsem se na tento film těšil moc a moc. A jsem vcelku spokojen, i když bych si dokázal představit mnohem širší propojení hudby Nightwish zvláště se snovým světem - ale toto zklamání jsem i napravil hned po skončení filmu, že jsem vytáhl stejnojmenné CD od Nightwish a hudby jsem si užil do sytosti. K filmové stránce - audiovizuální stránka je bezvadná, fakt se k sobě snový svět a instrumentální Nightwish hodily maximálně. O příběhové linii už tolik přesvědčený nejsem, nebo aspoň mohl být více rozveden závěr filmu. Ale což - za film 3*, a jednu přidávám za Nightwish samotné, i za jejich účinkování v tomto filmu... (26.03.2014)

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. (25.04.2013)

Tak tohle budu muset pro řádné vstřebání shlédnout ještě několikrát, protože film jako tenhle se jen tak nevidí. Tuomas má neskutečnou fantazii, kterou dokázal promítnout do filmu i do hudby a spolu se skvělou režií to tvoří nepopsatelný filmový zážitek. Ano, chvílemi je to šílený film, jindy krásný, pak zase barevný, jen aby byl v následujícím okamžiku temný. Jedinou chybou filmu je, že nebyl v českých kinech, páč to by byl neskutečný zážitek. Počkám na kvalitní titulky a jedu znovu. "Light bring darkness, what a sweet irony." Edit: Po druhém zkouknutí bych nejraději ještě jednu hvězdu přidal, kdyby to šlo. Mohl jsem se totiž soustředit i na ty malinkaté detaily a jejich propojení, což dohromady dává neskutečný celek. Všechny ty myšlenky, nápady, náznaky, metafory, úžasné momenty. To se nedá popsat, to se musí vidět. A nejlépe víckrát.Edit2:Třetí shlédnutí a opět jsem objevil další spojitosti a detaily. Jsem zvědav, co to bude příště. (24.04.2013)