Ja, zloduch 2

"Neboj, podruhý je to vždycky lepší!" řekl mi kdysi kamarád, když jsem se mu pochlubil svou první nocí na dívčím internátu. Tu větu jsem si zopakoval před několika dny v kině a odvážně vlezl do sálu nacpaného malými fakany. Pomyslel jsem si, že jestli "podruhý je to vždycky lepší" bude v tomhle případě znamenat děcko, měl bych honem rychle hodit zpátečku. Jenže to už mi cestu do uličku zatarasila soukromá mateřská školka obložená tak metrákem popcornu a mně nezbylo než zůstat. Jóóó, vážení... Když pak na konci ta drobotina vyběhla tancovat pod plátno ke scénce u závěrečných titulků, měl jsem sto chutí vyrazit za nima, protože jsem se královsky bavil! Kéž by takhle skvělá, jako dvojka Padoucha, byla bývala i moje druhá noc na intru. To bych se pak totiž toho mýho kámoše nemusel ptát "hele, a co potřetí? To už bude fakt dobrý?" (14.07.2013)

Ja chcem svoju vlastnú armádu žltých mimoňov! To by boli skutočne skvelí pomocníci na nezaplatenie! .. A druhý diel dobrodružstiev zloducha/hrdiny Grua vôbec nesklamal. Stále si udržuje pomerne vysokú latku v rámci svojho žánru, stále divákov zásobuje hŕbou originality, humoru i dojímavých scén. Stále vie pobaviť malých aj veľkých, stále sa snaží vyvarovať klišovitosti, čo sa mu po väčšinu času úspešné darí a čo je hlavné - stále ma vie skvelo pobaviť! (14.05.2014)

Ještě infantilnější a více zaměřené na dětstké publikum. Gru je tady špión, který má najít ukradenou látku, která mění věci v zabijácké monstra. Nebyl by to špatný nápad, kdyby se to celé neodbylo jen na 20 minut, protože po zbytek doby se řeší romantika. Nebýt mimoňků, kteří budou mít vlastní film, pak bych to těžko dokoukal. Hodnocení OST: Hudba lepší než film. 7/10 (11.02.2014)

Petr Novotný jako hlavní padouch v Já, padouch? To je fikané. A co dál? Humor, posílený mimo jiné razantním přívalem mimoňů, kteří tu dostávají mnohem víc prostoru než většina ostatních postav, zcela vytlačil ostatní emoce. Už žádné napětí, žádné dojetí, žádné velké zvraty, žádný velký příběh. Jen samé legrácky. Malé, velké, v každé scéně, v každé situaci. „Perte to do nich!“ zněl zřejmě příkaz shora a tvůrci ho plní do posledního dechu. Takže jsem se sice velmi dobře bavil, dosyta se zasmál, ale celou dobu mi podvědomí při vzpomínce na první díl našeptávalo “A není to málo, Antone Pavloviči?“ A jakási je jeho lehce zvrácená část odpovídala “Není!“ A já bych asi měl dodat “Občas.“ (25.12.2013)

Gru se stal otcem tří dětí, zfotrovatěl a zapadnul do maloměstského života, Shrek se stal otcem tří dětí a stalo se mu to samé. Je to snad nějaké prokletí animovaných otců - expadouchů? Nebo je to obecný jev? ____ Každopádně v tomhle díle chybí Gruovi jeho sympatická bezohlednost, se kterou likvidoval všechno, co se mu nelíbilo. Teď se musí vyrovnávat s dospíváním nejstarší Margot a jejím pokukování po klucích - a je jasné, že Margot zmrazit nemůže. Gru je prostě napravený padouch a jeho padoušská stránka se vynořuje napovrch jen ve chvílích největších krizí a tudíž málo. Škoda. Protože třeba posledních 10 minut filmu se zuřivou marmeládovou střílečkou se vyrovná prvnímu snímku. ____ Žlutí pomocníčci v jedničce zabrali a tak teď dostali mnohem větší prostor, jenomže to je útok na první signální: vtipné ale ne anarchistické nebo podvratné. _____ KOUSEK DĚJE Příběh je jednoduchý a přímočarý, ale to byla i jednička. Ve dvojce už ale ani to nestačí na celý děj a tak je natahovaná motivy, které do ní nezapadají, jako (ne) povedné rande s ordinérní blondýnou, Margotin milostný příběh nebo zrada doktora Nefária, která je navíc nelogická a absolutně nevychází z doktorova charakteru i jeho chování v závěru. _____ Starý dobrý Gru se změnil a já toho lituji, protože už není legračně temným frajerem, ale upozaděným chlapíkem, který se snaží zavděčit. Měl si zachovat své roztomilé nepřátelství ke světu. /24. 7. 13./ (24.07.2013)