Teď a tady

Musim se sam sebe ptat, kdy uz takovyhle film skonci nejak originalne. Pokud se filmu podarilo me dojmout, stalo se tak az v zaveru. Plno dojemnych scen vyznelo naprazdno a sekce filmu tohoto typu je jiz kazdorocne pravidelne zaplnovana. Irvine hraje jak poleno a za dakotu hraje vzhled, chce to zajimavejsi pribeh a ne se utahat na hlavni dejovy linii, coz je "exitus" pro filmy o smrtelnych nemocich. V tomhle ohledu je 50/50 vynikajici. (02.02.2013)

Podobné filmy sa ťažko kritizujú... Chápem, že film chce poukázať na vplyv choroby na mladého človeka, lenže kvôli tomu dosť ostáva utopený v teenagerskom (romantickom) žánri. Vzťahy v rámci rodiny sú zaujímavo načrtnuté, ale stále ide len o YA romancu, akých nie je zase až tak málo. Film je inak svižne natočený, dobre zahraný a finále je príjemne nepatetické a pritom dostatočne hlboké... JA, EARL A DIEVČA NA ZOMRETIE pôsobilo originálnejšie a NA VINE SÚ HVIEZDY bolo o trošku súdržnejšie... (06.01.2017)

Další z mnoha filmů o těžké nemoci a seznamu věcí, které ještě člověk chce stihnout. Tentokrát snímek v komornějším provedení, upřímný, bez přehnaně dramatických scén a gest, s důrazem na romantickou linii. Dakota Fanning si zaslouží uznání za střízlivý a nenucený výkon, Jeremy Irvine si od Válečného koně trochu polepšil, ale stále mě nepřesvědčil, že je herec. Co ty lidi vede k tomu vybrat si ho do filmu? Tím spíš, že zrovna do tohoto snímku by se hodil daleko víc někdo „obyčejnější“. (31.08.2013)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Málo kdy se stane že mě film nějak ze startu neosloví a na konec se z něho vyklube romantická a smutná bomba. Začátek je normální a seznamuje vás s příběhem, ale potom vás vtáhne tak moc hluboko že už máte jen oči pro pláč a otevřená usta. Sympaticky všichni herci se smutným ale krásným příběhem, a samozřejmě nesmí chybět dokonalý soundtrack. (03.09.2018)