Jack Reacher: Posledný výstrel

Cruise jako adoptivní syn Stevena Seagala a James Bonda? Ale ne, spíš unavenej chlápek od vedle, kterýho toho viděl a zažil až příliš a shodou okolností většina z toho spočívala v geniálních dedukcích a rvačkách se zelenými mozky. McQuarrie má rád tradiční žánry, v Únoscích si půjčoval z westernu, tady uctívá staromilský pomalý thriller s pozvolně dávkovanými informacemi a anachronicky pomalými tracking-shoty a zneklidňujícími náznaky. Není to vůbec zlé, alespoň pokud člověk akceptuje tuhle nejasnou partii mezi campem a smrtelnou vážností. Hodně mě bavila expozice (kterou všichni proklínají), dost jsem naopak odpadával u scén, kde Cruise a) moralizuje (fakt má pocit, že mu někdo toho protisystémového rebela sežere?) b) vystupuje v řečech ostatních postav bezmála jako mytický superhdina, ačkoli k ničemu podobnému není důvod. Jako detektivka to každopádně ujde (ono se jich zas tolik netočí, takže člověk ocení, když se povede nějaký ten dedukční twist), jako thriller to má vousato-knírato-kožené kouzlo, jako camp dostatek lákadel (Herzog a Duvall jsou perfektní, koupelnová bitka potencionálně kultovní). Jako thrillerový začátek "reacherovské" série? No, vůbec jsem nepochopil, co chce McQuarrie vytáhnout proti konkurenci krom zmateného těkání mezi humorem a vážností, vydařených sebeshazovačných fórů a světa, kde se chvilku hraje na ultra-realismus a chvilku na strunu, na kterou brnkal třeba takový původní A-Team. Kdyby se vystříhal heroického bombastu a zůstal při zemi, mohla to být důstojná rozvážná krimi. Ale to by pak zas nebyl dostatečně Reacher, že? Čtyři za to, že jsem se tím větší část těch dvou hodin výborně bavil, někdy možná i proti důstojným záměrům tvůrců a úporné snaze malého Toma být v padesáti tvrdý jako žula a svůdný jako Kupid. P. S. Někdo by Chrisovi měl vysvětlit, že blondýny s velkýma očima jsou fajn, ale to jejich bezdůvodné zizání do kamery nepůsobí vůbec duchaplně. (19.12.2012)

Dôkaz, že milovníci knižných detektívok a valiaceho sa deja v nich nemusia pred návštevou ich žánru v kine absolvovať frontálnu lobotómiu. Jack Reacher je síce len výnimka potvrdzujúca pravidlo o zámerne stupídnom deji konzumných krimi z dôvodu hlúpnutia populácie ako celku (všeobecne sme hlúpejší než boli ľudia pred 50. -60. rokmi), ale vďaka Bohu za ňu. (20.01.2014)

Naozaj slušná nádielka pre nenáročného diváka, ktorá ale nesklame ani prísnejšieho filmového nadšenca. Vo všetkých ohľadoch podarené. Zápletka je veľmi mazaná, dej ukrýva a odhaľuje viacero dobre zvládnutých a nečakaných zvratov počas filmu, ktoré mu pridávajú na atraktivite a cítiť z toho atmosféru klasického mixu akčných thrillerov z 80.-90.-tych rokov. Režisérsky top, veľmi svižne odsýpajúce aj napriek minutáži a dovolím si povedať, že niektoré scény sa časom zaradia k ikonickým scénam vo svojom žánri, napríklad vedľa tých z Die Hard, či Payback. Herecky veľmi prirodzené, charaktery postáv sú sympatické tie, ktoré majú byť a výber záporákov na jednotku. Dialógy svižné, o originálne hlášky nebola núdza, miestami z nich síce bolo cítiť béčkovosť, ale nevadilo mi to tak ako pri iných filmoch, ktoré sa hrajú na oscarových nominantov. Chcelo by to viac podobných filmov v tomto žánri. 85%. (28.10.2013)

„Prečo si stále všetci myslia, že je to môj priateľ?“ Bavilo ma to. Pár kníh od Lee Childea som prečítal. Vôbec mi neprekážal výškový rozdiel medzi literárnym a filmovým Reacherom. Iste, jeho knižná mohutnosť je pre dej dôležitá. Obrovskému zabijakovi stačí stáť v miestnosti a budí rešpekt, hoci si ho možno aj nezaslúži, kým menší človek si ho musí vydobyť. No Tom Cruise postave prepožičiava svoj typický nákazlivý úsmev a ešte typickejšie nadštandardné sebavedomie, takže v konečnom dôsledku je filmový Jack rovnako veľký drsňák, ako knižný. A treba dodať, že charakter postavy tvorcovia zachytili presne. Ale hej, v akcii to predsa len nie je ono (pouličná bitka, bitka v dome). Snímka je zaujímavá skôr vďaka scenáru. Ten totiž obsahuje snáď 20 fakt originálnych nápadov. Napr. identitu vraha vidíme už v prvej minúte. Skvelé zakončenie scény z úvodu, v ktorej sa dve postavy bavia o tom, že nájsť Jacka Reachera bude prakticky nemožné. Alebo božia scéna v autobuse. Kombinácia akčného filmu, trileru (hneď prológ je drastický bitúnok, keď sa to tak vezme, aj keď natočené je to neexplicitne) a čiernej komédie prekvapivo ľahko funguje. Inak neveľmi talentovaní herci majú kvalitne napísané postavy, takže sú super (Pike, Courtney). A wtf celého filmu? Ústredný zlosyn. Nič sa o ňom nedozvieme a hrá ho najdrsnejší európsky režisér (ktorý sa nebál Klausa Kinského, ale skôr Klasu Kinski sa bál jeho a to už je vážne čo povedať). K tomu skvelé hlášky („Chcem niečo vidieť.“ – „Čo tak vnútro sanitky?“). (14.11.2016)

Rád bych tento komentář věnoval velkému kritikovi, supermanovi této databáze, jenž zde Cival zove se. Snímek Jack Rýčer je zemitý, až skoro rašelinovitý typ nadýchaného filmu s okvětními lístky na Cruisovo dužnatém stvolu, je však také trochu slatinný s fantastickými skleníkovými efekty. Tu film rachtá, tu se klepe a ondy zase břinká o cifku kamery jako chlípný děd na své ukulele. Trpělivě projektuje a blatantně odkrucuje scény, ve kterejch nikdo nikam nespěchá. Z filmu odlétají špony bratru za dvě padesát. Milý, až téměř roztomilý, oldschool pro milovníky filmu, odvarovníky máku a linkovníky Fily. Fajnově se na to ťapká, ňufá a harcuje. Čest všem karosářům z první linie. (28.12.2012)