Mýtus o pyžamovej párty

Debut trpící obvyklými (dá se toho za jednu noc tolik stihnout?) nešvary, k nimž nepočítám zmiňovanou absenci rodičovského elementu (jde přeci o poslední noc svobody), přesto s poměrně zřetelným režijním rukopisem a myšlenkou, kterou dokáže přenést na diváka. Teenagerem by to mohlo pohnout a nějakou chvíli v něm rezonovat, těm starším to navodí maximálně lehký pocit nostalgie. (25.04.2015)

Ač tento neznámý snímek může zprvu vypadat jako klasická odlehčená teenagerská záležitost, tak ubezpečuji, že tomu tak není. Spíše ve volnějším tempu plynoucí nízkonákladový snímek mapuje období přerodu jedince z bezelstného dítěte v dospělého člověka, tedy složité, emocionálně nevyvážené období puberty. To vše je zasazené do amerického prostředí. ~ Přestože se příběh od autora předlohy a režiséra v jedné osobě D. R. Mitchella tváří poměrně jako jedno velké klišé (párty, hledání lásky,…), nabízí mnohé skryté souvislosti a aspekty, jež tematiku dospívání posouvají zase o něco dál, a díváme se na ni z jiné perspektivy (viz např. linie s dvojčaty, hledání dívky ze supermarketu). A to i díky hodnověrnosti psychologie postav. Mitchella zajímají jejich emoce a tužby, spojené s nejistotou a pomíjivostí, přičemž se vyhýbá jakémukoliv moralizování. ~ The Myth of the American Sleepover je filmem o tom BÝT TEENAGER, o nezastavitelném procesu ztráty dětství a zároveň o setkávání se s prvními láskami, byť pouze platonickými, o vratkosti přátelství či o dobrodružstvích spojených s účastmi na (např. pyžamových) parties apod. ~ ~ Ahoj, chceš si přisednout? / Ve skutečnosti mám přítelkyni, tak… / Oh. Rozumím. / Doufám, že si najdeš někoho, kdo si s tebou sedne. (05.08.2012)

Vždy mě dostane, když šestnáctileté   studentky hrají herečky v průměru o deset let   starší. Většinou se tak děje v amerických   filmech jako právě v "Mýtu o pyžamové   párty". Příběh probíhá v pozvolném   retro stylu a přitom nenudí. Na pozadí   dětinskosti se parta kluků vydá na házení   vajíček a rolí toaleťáku na domy sousedů a   procházející spolužáky, zatímco dívky se   dají do vyvolávání ducha pomocí desky Ouija.   Jejich hry se odehrávají v napětí sexuality a   potenciálního nebezpečí, a to ne zrovna kvůli   přítomnosti alkoholu, drog, ale kvůli   zranitelnosti nezkušeného mládí. Bez   přítomnosti dospělých, až na jednu spící   babičku, která zřejmě měla dohlédnout na   pyžamovou party. Sympatická jsou dvojčata Ady a   Anna, méně už Maggie, i když tanec u bazénu   je perfektní. (01.11.2022)

Film, v ktorom neexistujú rodičia! Keby som bol šestnásťročný Američan, asi by teda patril medzi moje obľúbené. Lenže ja akosi nie som. No bavil som sa aj tak. David Robert Mitchell, režisér a scenárista v jednom, tu dokázal byť natoľko empatický k postavám, že si drvivá väčšina z nich získala moje sympatie. Otázka je, nakoľko sa niečo také stotožňuje s realitou. Tým však nemyslím náklonnosť jedného chalana k obidvom dvojičkám naraz, toto konkrétne sa nepochybne môže stať každému. (07.02.2015)

Pozeral som to uz druhykrat, medzitym som si na to viackrat spomenul. Velmi sa mi paci atmosfera, ako samotneho tepleho leta, tak aj prazdnin. Film poukazuje prave na ten cas prechodu medzi detstvom a dospelostou, kedy este stale vidime naznaky stastia. Dokonca priamo aj postavu, mozno zalozenu na autorovi, ktora nas pouci o tom, ake bolo detstvo vlastne dobre, ale nedokaze sa k nemu vratit. Milujem tu atmosferu, musim zvysit hodnotenie. (30.05.2017)