Akoby som tam nebola

Hnusný a neskutečně intenzivní film o jedné z kapitol bosenského konfliktu. Celý příběh působí tiše a bezemočně, ale pokud se jím necháte pohltit, zjistíte, že pravý opak je pravdou. Vše pak vygraduje v samotném závěru, kdy jsem lapal po dechu ze strachu, co hlavní hrdinka udělá. Natasa Petrovic podala dechberoucí a hlavně uvěřitelný výkon a co se režisérky týče, tak tomuhle se říká debut z říše snů. Už to nechci nikdy vidět. 90% (23.09.2014)

Cinema Mundi 2012. Křiklavá a neúprosná obžaloba především maskulinního světa natočená podle skutečných událostí odehrávajících se v průběhu bosensko-srbské války svou naturalistickou přímočarostí téměř přikovala diváky v sále. Více tady. (02.03.2012)

As If I Didn't See It. Podívejte se na plakát a udržte se v této činnosti po 40 minut. Gratuluji, máte za sebou skoro polovinu filmu. Bosensko-Srbský konflikt se bohužel začíná stávat mojí filmovou nemesis, protože po strašném Venuto al Mondo je tohle další ufňukaná tryzna apatických žen ve stejných kulisách, na které jde ještě bez problému odpozorovat nejistá ruka nepříliš nadané debutantky, která není schopna potýrat herce i štáb natolik, aby dosáhla syrovosti a autentičnosti zobrazovaných scén. To vše zde namísto toho simuluje stodola v poli a výraz hlavní hrdinky, který akorát vzbuzuje podezření, že by mohla být gumová. Ve výsledku nejhorší je ale rozhodnutí režisérky, že k politickému pozadí konfliktu se nebude film jakkoli vyjadřovat a pokud se tomuto období nějak nevěnujete, tak ani nepoznáte v čím područí trpí. Tím pádem se z toho nestává výpověď o hrůzách války, páchaných na ženách, ale čistá ideologická válka slabých žen proti neurvalým a hloupým mužům. (29.08.2014)

Strašně smutné drama, žel reálné a o to víc jsem to pak dlouho rozdýchávala. Velkým plusem byl určitě fakt, že je to nejen v režii ženy Juanity Wilson, ale i podle knihy, kterou napsala také žena Slavenka Drakulić a scénáristkou byla Eliseo Altunaga. Kdo jiný, než ženy se dokáží tak dokonale vcítit do pocitů žen, které prožívaly ty hrůzy v zajateckém táboře. Jako bych tam nebyla je název přesně vystihující stav mysli, který dokonale předvedla Nataša Petrovic v roli Samiry. A možná, že i to pomalejší tempo bylo účelové, abychom se dokázali vcítit alespoň trochu do pocitů a událostí pro nás zcela nepochopitelných, ale které nikdy nevymizí z myslí žen, které to skutečně prožily. (26.07.2013)

O málo slovech a zároveň mnoho vypovídající, to já ráda. Z takovýchto záležitostí by se v Hollywoodu mohli učit (ano, narážim na nějakou tu Angelinu, jelikož to se přímo vnucuje). Hodně intenzivní, nezapomenutelný filmový zážitek, který budete dlouho a marně vstřebávat, nicméně na pět hvězd mi k tomu chyběla větší propracovanost charakteru hlavní hrdinky, protože takhle mi dost dlouhou dobu trvalo, než jsem si k ní jako divačka vytvořila ono důležité pouto, které vás má přesvědčit, že se jedná o onu hrdinku zasluhující si vaše fandění. Právě nedostatečné vykreslení života Samiry mě osobně docela dlouho bránilo pocitu větší spjatosti s jejím osudem, s jejím jednání a zejména pak s její případnou proměnou. Je škoda, že se film, nezaměřuje i na část jejího života před odjezdem do hor, ze kterých je navíc ihned po příjezdu deportována. Mohlo se tak jednat o ještě možná silnější filmový zážitek, neboť takhle je divák hozen do situace a ani vlastně neví, s kým má tu čest další bez mála dvě hodiny prožívat ten brutální, zvrácený osud. Ale i tak, mě se to tady kritizuje, když nehledě na pidimouchy snímku, které vadí možná jen mě, věčné pesimistce, zase jednou hledám dolní čelist za neustálého připomínání vlastního svědomí: "hlavně tam napiš, že tohle by měl vidět každý!", a svědomí nekecá, tohle byste měli vidět. (07.08.2012)