Réžia:
Juanita WilsonScenár:
Juanita WilsonKamera:
Tim FlemingHudba:
Kiril DzajkovskiHrajú:
Natasa Petrovic, Fedja Štukan, Miraj Grbic, Stellan Skarsgård, Nikolina Kujaca, Sanja Buric, Sasko Kocev, Kristina Brändén Whitaker, Igor Angelov (viac)Obsahy(1)
Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (65)
O málo slovech a zároveň mnoho vypovídající, to já ráda. Z takovýchto záležitostí by se v Hollywoodu mohli učit (ano, narážim na nějakou tu Angelinu, jelikož to se přímo vnucuje). Hodně intenzivní, nezapomenutelný filmový zážitek, který budete dlouho a marně vstřebávat, nicméně na pět hvězd mi k tomu chyběla větší propracovanost charakteru hlavní hrdinky, protože takhle mi dost dlouhou dobu trvalo, než jsem si k ní jako divačka vytvořila ono důležité pouto, které vás má přesvědčit, že se jedná o onu hrdinku zasluhující si vaše fandění. Právě nedostatečné vykreslení života Samiry mě osobně docela dlouho bránilo pocitu větší spjatosti s jejím osudem, s jejím jednání a zejména pak s její případnou proměnou. Je škoda, že se film, nezaměřuje i na část jejího života před odjezdem do hor, ze kterých je navíc ihned po příjezdu deportována. Mohlo se tak jednat o ještě možná silnější filmový zážitek, neboť takhle je divák hozen do situace a ani vlastně neví, s kým má tu čest další bez mála dvě hodiny prožívat ten brutální, zvrácený osud. Ale i tak, mě se to tady kritizuje, když nehledě na pidimouchy snímku, které vadí možná jen mě, věčné pesimistce, zase jednou hledám dolní čelist za neustálého připomínání vlastního svědomí: "hlavně tam napiš, že tohle by měl vidět každý!", a svědomí nekecá, tohle byste měli vidět. ()
Smutná, netradičná vojnová dráma o hnusných, odporných veciach v pomalšom tempe. Filmové spracovanie mi však akosi nesadlo, na mňa príliš mdlé a nezáživne zrežírované, len sekvencie škaredých ohavností páchaných na ľuďoch v zajateckom tábore dodané v nudnom filmovom obale. Myslím, že hlavne z toho dôvodu sa u mňa nedostavili takmer žiadne emócie, a to pritom nie som žiaden tvrďas bez srdca. Avšak myšlienkový presah ako aj samotná téma sú veľmi silné, preto film za pozretie určite stojí. 65/100 ()
Ekvivalent k filmovým svedectvám o utrpení v koncentračných táboroch. Surová, tichá dráma o zverstvách, stváraných na ženách (a dievčatkách) v Bosne a Hercegovine medzi rokmi 1992 a 1995. Očami mladej ženy, ktorá sa ocitla v nesprávnu chvíľu na nesprávnom mieste. Skoro celý film sa odohráva v tábore pre ženy, v dusnej atmosfére, na pustom priestranstve s tromi barákmi. Väčšina nepríjemných vecí (zabíjanie, znásilňovanie, ponižovanie) sa odohráva mimo záber, ale dôjde aj k jednej naturalistickej scéne - a dlhšej než je divákovi príjemné. Minimalistická Natasa Petrovic v hlavne roli postačujúca, Skarsgardove cameo potešilo. V závere sa film z deprimujúceho svedectva z lágru mení v úvahu o následkoch hrozných činov, s ktorými hlavná postava nielen že bude musieť žiť v spomienkach, ale ich bude musieť prijať za vlastnú krv v rodine... 4* dať nemôžem - druhá polovica filmu (pomer s kapitánom) je v psychológii postáv a ich konania menej dôveryhodná. I tak sa ale jedná o silný, nezabudnuteľný zážitok, po ktorom sa vám nebude ľahko zaspávať. ()
Vždy když vidím nějaký takový film, tak si říkám proč to kurva lidi dělají? Proč zabíjí a mučí jiné, aby se po válce vrátili ke svým běžným životům? Byl bych něčeho takového schopný? Dělal bych to taky? Snažil bych se ostatním zabránit, aby to nedělali i za cenu toho, že by mě samotného zlikvidovali? Nevím. A snad to ani nikdy nezjistím. 85% ()
Odporná artová kokotina. Film se mi absolutně nelíbil ani esteticky a ani dějově. O příběhu je obrovská škoda mluvit, protože něco tak primitivního tu nebylo snad roky. Veškeré artovinky, kde se tvůrci snažili z hromadného pomočení hlavní hrdinky udělat vysoce estetickou záležitost, při které se nejeden človíček uslintá blahem, jsou naprosto trapné. Navíc je to všechno neskonale nudné a soundtrack je otřesný. Citově jsem nebyl políben ani z rychle projíždějícího vlaku. Jako bych tam také nebyl. Herci i herečky nestáli vůbec za nic. To musel poznat úplně každý. Jediným pozitivem byla hlavní hrdinka, která byla alespoň pěkná, když už zanedbávala hodiny, ba i celé dny herectví. Asi prvních 45 minut je film totálně o ničem. Poté se alespoň začne znásilňovat. V mých měřítkách to nestačí ani na jedinou hvězdičku. Byl jsem zaživa požírán nudou. ()
Reklama