Let’s Dance: Revolution

Taneční filmy jsou mým oblíbeným žánrem. U tohoto filmu musím vyzvednout excelentní taneční choreografie a jejich neméně skvělé profesionální provedení. Snímek má jedinečný vizuál, realizovaný skupinou sympatických mladých talentovaných sportovců, se spoustou tanečních kreací a netradičních originálních nápadů. Také hudební stránka je velmi příjemná. Jedinou jeho slabinou je jednoduchý příběh, do něhož jsou tyto dokonalé taneční prvky zasazeny. (22.04.2020)

Když jdu čumět na film, který už v názvu má Let’s Dance, těžko pak můži prioritně řešit děj nebo herecký výkony, je mě to u prdele. Já sem chtěl vidět pěkný taneční chorea a to se mě tady dostalo. Moc se mě líbila akce v galarii a pak ta na setkání mocipánů. Taneční čísla nepostrádali nápad a byli hodně šik. (23.10.2016)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

|| Scenár: Jenny Mayer | Hudba: Aaron Zigman | Produkcia: Adam Shankman, Jennifer Gibgot, Patrick Wachsberger, Erik Feig | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Offspring Entertainment | Rozpočet: 33 miliónov $ | Tržby: 140,470,746 $ || Vysoko najlepší diel tanečnej série Step Up. Vizuálne hrátky, ich nápaditosť a kamera je z inej galaxie. Ako stále, príbeh je najštandardnejšiou časťou celku: lepšia, než v predchádzajúcich 3 filmoch, no ešte stále nie nadčasovo. A to je jediný faktor, kôli ktorému tu nenasolím plnú pálku, pretože inak je to doslovne revolučný mílnik tanečnej filmografie. (11.05.2013)

Emociálna hudba, ktorá vás osloví a zmyselný tanec na ktorý len s úžasom zíráte zas útočí na mladú generáciu a svojím neskrotným duchom znova prichádza, aby ukázal nové nápady a choreografické zoskupenia nápaditých tanečných expertov. Aj keď film prichádza s tou istou podstatou ako jeho predošlé časti, tanec sa už sformoval do novšej podoby a presunul na ďalšiu métu. Už tanečníci nesúťažia, už siahajú po maximálnych výkonoch. O ich snahu dosiahnuť čo najlepší skupinový efekt ich podľa mňa pripravila opakovaná, podobná elektronická hudba, použitá ako podmaz pri ich tancovaní. S jednoduchým príbehom sa však dobre stupňovala romantika, keď priestor dostali zábery mladej Emily a Seana pohybujúcich sa v tesnej blízkosti po pláži pri zapadajúcom slnku, či posledný tanec "lásky". Aj keď takmer polovicu filmu sa ozaj tancuje a veľmi dobre choreograficky vyznel aj tanec v čiernych smokingoch, mňa to oslovilo len na 50%. (14.01.2013)