Let’s Dance: Revolution

Už samotný začátek napoví, že se bude jednat o pitomost největšího kalibru. Choreografie je sice jakžtakž průměrná, ale scénář je na nic. Zábava asi tak do 15ti let, pro ostatní spíše nudná záležitost a ukázka toho, jak jsou v americe opět všichni bez starostí, happy a cool. Ale na tohle už mě nebaví se koukat. A úplně na konec nezbývá, než si položit otázku, jak mohla hlavní aktérka ve finále tušit, že bude tančit a vzala si pod sukni ty taneční bombarďáky. :D 30% (03.04.2014)

Stupidní, puberťácká až dětská podívaná, snažící se zaujmout audiovizuálem, která sice funguje, ale má to jedno velká ALE, a to děj. Ten je klasická pohádka o tom, jak parta "cool" lidí mění svět. V tomhle případě teda Miami. Příběh samé klišé, zvraty předvídatelné a viděné 100x, spousta trapných a směšných scén. Alespoň, že na ty tanečky se dobře dívá. (06.12.2013)

Série Step Up se škrábe na vyšší level a představuje se ve zcela novém měřítku! Jsem až překvapen, jak se mi to líbilo. Všemu vévodí skvělá, nápaditá a originální choreografie tanečních čísel, jež nemohou nikoho alespoň trochu pohybově pozitivního nechat chladným. Tentokrát však není zcela debilní ani pozadí toho všeho kejklení, takže převládají jednoznačně kladné pocity. Objektivně by téhle taneční revoluci slušela spíš trojka, ale bylo to pro mě tak příjemné překvapení, že si říkám proč vlastně tu čtyřku nenapálit. Guilty Pleasure. (29.12.2012)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Těžko vymýšlet nějaký prvotřídní oscarovský příběh a děj, když tyto dva elementy slouží pouze a jenom ke spojení mezi jednou a druhou taneční scénou. Takže si sedněte na prdele, vypněte mozek jako já, zaposlouchejte se do hudby a zakoukejte se do tance a jednotlivých vystoupení a třeba vám z toho vyjdou 3* stejně jako mě. Btw: U mě zatím stále vyhrává trojka, i když jen o kousek. (13.12.2013)