Let’s Dance: Revolution

Choreografie je fantastická, hudba podmanivá a vizuálně je to velmi opojné - i s přihlédnutím k relativně střídmému rozpočtu. Bohužel dějově třepané klišé, které se mnohdy bere až příliš vážně a to se v tomto případě nedá tolerovat. Blbinka na jedno podívání. Kvůli Miami, hezkých hercům a dobré hudbě. V podstatě spíše než plnohodnotný film je to dlouhý natřískaný videoklip. (12.05.2013)

"Emily a táta proti celému světu." Ale, co když je ten celý svět právě táta? Pak je třeba zatančit si s bandou Seana a Eddyho, aby táta i trapně rozjuchaný starosta pochopili potřeby prostých lidí. Ach jo. Nic proti tanci, i když si v civilním životě příliš nerozumíme, ale tady jsou taneční vystoupení tím jediným, co mě bavilo. Zejména hopsání na autech, v galerii a na eskalátorech mne skoro až donutilo k několika rozštěpům, saltům a rotacím na hlavě, ale pak jsem se uvědomil, že moje úrazová pojistka by patrně nepokryla následky. (14.04.2016)

...aneb jak hudba a (především) tanec zvítězily nad chamtivostí jednoho vyčůraného hotelového magnáta. Tak za prvé příběh notně schematicky pohádkový v tomto případě neřeším a řešit nehodlám, ale za to taneční kreace stojí za to! Nápadité, pestré a velice oku lahodící...Asi jsem potřeboval totálně vypnout a odreagovat se právě tímto! Líbilo a...dost! (23.01.2013)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)

Ježíši, já vím, že je to pitomý! Taky se nechystám revoltovat svojí bravurní polkou proti pražským developerům, ale co mám dělat - jsem holt ta cílová skupina... Taneční čísla v duchu flash mobs na jedničku, zbytek o filmu se dočtete v ostatních komentářích, ale je to film taneční, tak co chcete víc? (06.09.2012)