Let’s Dance: Revolution

Stupidní, puberťácká až dětská podívaná, snažící se zaujmout audiovizuálem, která sice funguje, ale má to jedno velká ALE, a to děj. Ten je klasická pohádka o tom, jak parta "cool" lidí mění svět. V tomhle případě teda Miami. Příběh samé klišé, zvraty předvídatelné a viděné 100x, spousta trapných a směšných scén. Alespoň, že na ty tanečky se dobře dívá. (06.12.2013)

Perfektní choreografie a místy vcelku slušný soundtrack (i pro moje metlácké uši). Film jsem viděl náhodou ve škole (k těmhle filmům bych se v životě asi nepřiblížil z vlastní iniciativy) a musím říct, že některé taneční pasáže mě ohromily. Mluvím hlavně o té, co byla v galerii,v budově toho magnáta a pak závěrečná u mola na překladišti. Parcour kousky byly vcelku povedené a celkově ty taneční pasáže dokázaly zaujmout. Vcelku milé překvapení. Je dobré zavířit i tam, kde bych se asi nedostal. Děj to má sice dost předvídatelný, romantickou zápletku jasnou jak facka, ale i tak je to vcelku solidní zabití času. K.McCormick je kus! 64% (21.03.2014)

Taneční guilty plesure. Každý díl si říkám, že ten příběh už nemůže být tupější, ale ten následující díl mě přesvědčí o opaku. Příběh, jestli se to tím dá nazvat, by se dal shrnout tak do 5 minut a existuje zde jen jako vata mezi jednotlivými tanečními čísly. Ty jsou ale do jednoho výborné, od samotné choreografie přes kameru až po střih. V tanečních sférách si člověk opravdu nemá na co stěžovat, u tanečních kreacích se člověk baví a film díky tomu uteče. Co na tom, že zbytek nedává moc smysl a herci vypadají a mluví, jako by přišli z porna. Série, která se i přes svou tupost a jednotvárnost paradoxně asi neomrzí. (09.12.2012)

Ježíši, já vím, že je to pitomý! Taky se nechystám revoltovat svojí bravurní polkou proti pražským developerům, ale co mám dělat - jsem holt ta cílová skupina... Taneční čísla v duchu flash mobs na jedničku, zbytek o filmu se dočtete v ostatních komentářích, ale je to film taneční, tak co chcete víc? (06.09.2012)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)