Tranz

Řemeslo dokonalé, příběh pitomý. Film mě nudil, postavy nezajímaly. Což se stává obvykle ve filmech, kde vlastně není nikdo, komu by se dalo fandit. Nakonec se z toho stává jen hříčka, scénáristické cvičení, jak postupně odhalovat všechny informace, jenže to má být prostředek vyprávění, ne cíl. Pak je z toho formalita a mě nic nenutí skládat to dohromady. A nejsem sice psycholog, ale tohle vkládání myšlenek do hlavy druhých možná akceptuju ve sci-fi (Inception), ale ne tady. (24.05.2014)

Šestáková odrhovačka o utopických účinkoch hypnózy v hyper hektickom háve. Prehnane rozbúraný naratív chce strašne pôsobiť kúl, mind-bogglingovým dojmom, ale pri podrobnejšom náhľade z neho upútava len nadržaný kilipovitý fetiš a jeho formálna progresivita. Na úkor toho, dejové kľučky zaváňajú vyčerpávajúcou hystériou ktorá sa snaží zakryť prvoplánové atrakcie. Opojnosť či pedantnosť Tonyho Scotta sa tu nenachádza ani náhodou a jedná sa skôr o akési frivoľné jašenia sa naprieč audio-vizuálnym spektrom bez pridanej hodnoty Dannyho Boyla. Ťažko si môžem užívať nezáväzný žánrový mišmaš v ktorom absentuje rozvaha v dávkovaní "nespoľahlivosti", postavy sa utápajú v nonsensových rozhovoroch a popritom hrajú síce burcujúce, ale neefektívne načasované pumpovačky. Oceňujem ten zápal vo vymýšľaní ostrých twistov, odvahu hnať to permanentne do fakt napínavých krajností a aj tie špásovné sidekicky na účet niektorých protagonistov sú tiež fajn, ale celé sa mi to v hlave zafixovalo predovšetkým čo by poučné rebelantské cvičenie a nie ako zimomriavkový zážitok s diváckym orgazmom. (10.04.2013)

"Už spíš, vole?". "Ne, ještě ne, chybí mi ten metronom.". "Ok, takže tik tak, víčka ti těžknou, uvolněný jsi jak sviňa, za chvíli budeš ve stavu, kdy si s tebou kdejaký neuvěřitelný šarlatán bude moct dělat papírové čerty."."Chrrrrr.". "Teď dobře poslouchej, slizký Mekevoji. Kdykoliv uslyšíš písmeno "a", praštíš hlavou do zdi, dokud si nevzpomeneš, kam si zašantročil toho čornutého Fangoga! Aha, tak ne, byl to Gója, ale mlátit budeš furt! Lusk! Je naprogramovanej, dem to zkusit. ANANAS!". "Kurva, z čeho mám furt ty boule....". "ANANANANANAS!". "Tak jo, už dost, toho Rembranta mám ve skříni.". Unylý, místy až debilní, překombinovaný hypnotizérský maglajz, po němž vám, až se proberete z transu, naskáče kopřivka, kdykoliv si vzpomenete, jak jste se ten večer príma nudili. A to do té doby, než na vás někdo luskne prsty nebo vám zase nějaká sexy, čokoládová samice Nouplisáka ukáže kozy, které to celé stejně nijak nevytrhrly. (18.07.2013)

To je tak úúúžasnej film!!! Já ani nedokážu vymyslet smysluplnej komentář ... Prostě vizual a hudba vládne, kamera, zápletka, průchody realit, výkony herců, estetika obrazu ... no nááádhera!!! Masakr největší, WOW!!!! Naprosto mega high lvl tohleto!!! Před chvílí shlídnuto ... (i když praxe s hypnózou je nesmysl, buď jak buď ...) (23.11.2013)

Doufám, že móda tohoto typu filmu už pomalu odchází, protože tyto filmy jsou čím dál trapnější, hloupější, překombinovanější, prázdnější.... Z čeho se kritici mohli podělat slastí u Inception, je zde dovedeno k naprosté absurdnosti, a vlastně to vypadá, že divák už je úplně vedlejší. Podle tohoto mustru totiž nevznikají filmy, které by překrývaly různé významové roviny, různé zdánlivě neprůsečné látky a náměty k přemýšlení... Podle tohoto mustru vznikají jen narační guláše, pouhé hádanky či hlavolamy (!) - Primární otázkou zde je: "jak je to asi doopravdy?" (přičemž to "doopravdy" je zase jen umělcova fikce bez hlubšího smyslu; zkrátka jde o honbu za pointou). V Transu se vyprávění tolikrát otočí, tolikrát změní směr, že už vlastně nemá smysl ptát se, jaká je pointa (neřkuli "proč" je to tak, jak to je). Nula procent smyslu, sto procent efektů. Nevynucuju si tímto film jako od Dreyera nebo Tarkovského, ale balit tuctovou šestákovou zápletku do X protichůdných výsvětlení bez jasně daného příběhového rámce (a třebas i s otevřeným koncem) a tvářit se u toho jako tajemný hrad v Karpatech, je už opravdu jen pro odvážné. Takhle si film jako zábavu nepředstavuju. Závěrečná scéna s váhajícím Vincentem Casselem, zda zmáčknout nebo ne, je vyvrcholením trapnosti hlavolamových filmů a nabízí možné řešení "syndromu točící se káči": tj. bude se točit, dokud divák bude ochoten za tento balast platit. Neskutečná nuda. (20.06.2013)