Lenny

Jméno Lenny Bruce jsem znal pouze z písničky It´s the end of the world as we know it od R.E.M., kde se zpívá "Lenny Bruce is not afraid". Jinak jsem o něm ovšem věděl kulový. Že to byl nějakej slavnej stand-up komik, jsem se dozvěděl až z tohoto filmu. Upřímně řečeno podle toho filmu mi přišlo, že byl vtipnej asi jako Dalibor Gondík, ale spíš se jenom snažil působit kontroverzně. No celkově mě teda osud Lennyho Bruce nechal dost lhostejnym. Zajímavý mi přišlo akorát to, že před 50 lety se v USA lidi zavírali do vězení za to, že na veřejnosti mluvili o kouření ptáka. (15.01.2012)

Dusty si v tomto životopisném snímku opět vybral svou "one man show." Nebýt jeho výstupů, nejspíš bych hodnotila méně. Portrét, do této doby mně neznámého baviče totiž není natolik silným, jak jsem si představovala, že by měl o podobné osobnosti být. V podstatě zhruba hodina a půl stopáže je věnována hlavně jednotlivým bavičským výstupům Lennyho a rozhovorů s osobnostmi, se kterými se stýkal a kteří o jeho "existenci" podávají výpovědi. Během celého snímku se děj vlastně nikam nevyvíjí, nenastanou žádné zvraty či dramatické scény, kdy se dostane do krutého sevření slávy. Bojuje pouze proti společnosti, on sám, jakoby během děje neprošel žádnými proměnami osobnosti či konflikty se svými démony. Až posledních dvacet minut sledujeme Lennyho, jak se, za pomocí drog, dostává na dno. Takže snad jen toto zpracování mi přišlo vzhledem k jeho osobnosti jako jednoduše ztvárněný osud. (15.01.2012)

Lenny Bruce je americký Američan, tedy Žid. A jeho židovské fóry dovedou popsat stav společnosti - tedy naší, křesťansko-židovské - lépe než cokoli jiného. Bohužel se ho už nemůžeme zeptat co říká na Zemana. V roce 1981, tedy pár let po natočení Fosseova filmu jsem dostal od ORF Dylanu desku Shot of Love (s věnováním). Dylan na ní zpívá písničku, kterou složil s Tomem Pettym „Lenny Bruce“. Písnička má čtyři sloky, uvádím z každé poslední verš (jsou doře srozuitelné, takže bez překladu): Lenny Bruce is gone but his spirit's livin' on and on. He's on some other shore, he didn't wanna live anymore. Lenny Bruce moved on and the ones that killed him, are gone. Lenny Bruce was bad, he was the brother that you never had. Svou stavbou i jednoznačným vyústěním se podobá jeho starším písničkám jako "Only a Pawn in Their Game" či "Hurricane". Ať má pravdu či nikoli, předkládá svá slova upřímně a přesvědčivě - jako Lenny Bruce...  Paul Krassner píše padesát let po Bruceově smrti (předávkování morfiem): Lenny’s problem had been that he wanted to talk on stage with the same freedom that he had in his living room. - Lenny měl problém s tím, že chtěl na jevišti mluvit jako v obýváku. Na jevišti dosud nemůžeme dělat téměř nic z toho, co děláme v obýváku. (13.12.2021)

Amerika byla vždy mnohými lidmi považována za jednu z nejdemokratičtějších zemí světa. Přitom si v sobě její obyvatelé stále nesou na západní svět velmi konzervativní myšlenky svých puritánských předků. Právě proto byl Lenny několikrát zatčen. Použil slova místo zbraní, aby u diváků prolomil zpátečnické ledy a byl v tom velmi dobrý. Jinak to však bylo se státním aparátem...hlavně v druhé polovině filmu pak můžeme zřetelně vidět ten pověstný boj jedince s větrnými mlýny. V tomto poněkud netradičním biografickém snímku můžeme vidět celkem tři hlavní roviny - vývoj Lennyho života a kariéry od začátku 50s až do jeho smrti, který je prokládaný jeho výstupy z jeho pozdějších let a důležitou úlohu zastává také rovina "současnost", ve které je prováděn rozhovor (samozřejmě fiktivní) s Lennyho životní láskou, manažerem,... Všechny tři části fungují jako celek téměř bezchybně a nemám jim téměř co vytknout. Černobílý film navíc poskytuje přesný nádech a atmosféru 50s a první půlky 60s. Bob Fosse si poradil skvěle. Ale má největší poklona musí zákonitě směřovat k Dustinu Hoffmanovi. Tímto způsobem zahrání Leonarda Schneidera alias Lennyho Bruce se definitivně usadil mezi (alespoň mou) TOP nejlepších filmových hereckých výkonů. (04.07.2009)

Leonard Bruce - příliš upřímný kritik americké společnosti, anebo nevzdělaný narkoman, kterého proslavilo několik sprostých slov? Na Fossově biografickém dramatu je sympatické, že nenabízí jednoznačnou odpověď. Jedno je však nezpochybnitelné, Lenny Bruce byl kontroverzní osobností. Nepřiměřeně tvrdé postihy za několik neslušných vtipů (neslušných pro prudérní Ameriku 50. a 60. let) jej přiměly k dosti ostré politické satiře, která však zaváněla přílišnou sebelítostí a vztahovačností. Přínos Lennyho do problematiky lidských práv a svobod je značně diskutabilní a nejspíš ne natolik významný jako rovněž zfilmovaný případ Larryho Flinta. ___ Po pár minutách mi bylo jasné, proč se tvůrci rozhodli pro černobílý formát, kamera Bruce Surteese nemá chybu a dokonale navozuje atmosféru tehdejší doby. Lenny se z podstatné části odehrává v různých nočních podnicích, kde jsou kameramanovy možnosti přeci jen dosti omezené, Surtees však dokázal rozehrát fascinující hru světel a stínů, detailů, celků a polocelků a například nasnímání ladných křivek spoře oděných dívek nepůsobí vůbec vulgárně, naopak, jsou to záběry esteticky velice procítěné (bez jakékoliv ironie). Kamera si rovněž dobře rozumí s tváří Dustina Hoffmana (který se na skutečného Bruce trochu podobá), jehož vyprávění vtipů nepostrádá určitou dynamiku a i když občas plácal naprosté pitomosti, byl jsem jeho projevem fascinován. Jedním z vrcholů filmů je scéna, kdy kamera ustane na jednom (velice vhodně zvoleném) místě a „mlčky“ sleduje Hoffmanův zhruba sedmiminutový výstup – úžasné! ___ Lenny se kromě mimořádně kvalitní kamery a hereckého výkonu vyznačuje neobyčejnou otevřeností. Pokud jsem to dobře pochopil, vychází z výpovědí přímých účastníků daných situací, které vidíme rovněž ve filmu, avšak zahrané herci. Drogy, vulgarismy, problémové manželství, sexuální orgie – Fosse se nevyhýbá ani těm nejbolestnějším detailům z komikova života, díky čemuž dal vzniknout jednomu z nejupřímnějších životopisných filmů, který zhruba stejnou měrou kritizuje objekt svého zájmu jako objekt kritiky objektu svého zájmu. 90% (19.04.2007)