The Angels' Melancholia
Réžia:
Marian DoraScenár:
Marian DoraKamera:
Marian DoraHudba:
Samuel DalferthHrajú:
Zenza Raggi, Peter Martell, Margarethe von Stern, Ulli Lommel, Martina Adora, Patrizia Johann, Carsten Frank, Tobias SickertObsahy(1)
Na počátku filmu se po letech potkávají dva přátelé a společně vzpomínají na těch pár dní, během kterých kdysi dávno dali naplno průchod své zvrácenosti a bez zábran realizovali všechny své nejúchylnější a nejmorbidnější fantazie. Tenkrát se seznámili se dvěma zajímavými dívkami a odvezli je na svůj zchátralý statek. Tam se k nim připojilo ještě pár dalších podivných existencí. První polovina filmu je spíše popisná, s minimálním dějem a soustředí se hlavně na budování nihilistické atmosféry. Je plná záběrů na rozkládající se mršiny, sliz za lezoucími šneky a další rekvizity, které jsou prokládány existenciálními rozhovory úchylných protagonistů s jejich nic netušícími oběťmi, to vše s jediným záměrem – vyvolat v divákovi pocit zmaru a hlavně nepříjemnou úzkost v očekávání, kam až postavy nakonec ve své perverznosti zajdou. Postupně pak režisér odhazuje veškeré zábrany a servíruje divákovi opravdu velkou porci odporností a patologického chování aktérů příběhu a pokaždé, když se zdá, že už došel na vrchol hnusu, ještě dál přitvrdí. Hranici toho, co vůbec ještě je přijatelné (byť v tomto žánru) zcela nepochybně překračuje, a to rozhodně víckrát než jednou. (Omnibus)
(viac)Recenzie (27)
No, síla to je, to se musí nechat. Ale pokud někdo viděl pár věcí asijské provenience, už ho nemůže nic překvapit. Tedy se mnou to zas tak nějak moc necloumalo. Děsně mne štval rychlý střih, ale ten mne štve ve všech filmech. Jinak však šlo o volovinu se spoustou záběrů na brouky a šneky, to jsem se měl jako poco? Dost záběrů bylo v jakémsi pološeru a mlze. Body dolů. Ty zbytečně kecy kolem toho také být nemusely, jen to natáhlo stopáž do neúnosné míry. Pissing nemusím, ten mne v trans neuvádí, a nějaké ty perverzity, jééé těch už jsem viděl. Takže, celkově, jak výše řečeno, pro mne nic překvapivého ani nic nového, tím méně zajímavého. Ale ocenit to musím, to bych lhal sám sobě. ()
Marian Dora vytvořil nový žánr, který by se mohl jmenovat třeba art-humus, protože na filmu není opravdu vůbec nic, co by jej dělalo hororem. Asi každý, kdo film vydrží dokoukat do konce (zejména mučení té vozíčkářky je opravdu za hranou všeho), si nutně musí po zhlédnutí tohoto veledíla položit otázku, co to mělo celé znamenat. Pokud film vzbuzuje nějaké emoce, je to většinou dobře, tento film k vyvolání emocí používá zejména neuvěřitelnou smršť brutálního násilí a výjevy jdou skutečně za hranice všední reality. Sám režisér tvrdí, že je obdivovatelem fungování lidského těla, evidentně je fascinován jakoukoli schopností těla produkovat tělesné tekutiny či tuhý nebo polotuhý odpad, podobně jako se emetofil Lucifer Valentine vyžívá ve zvracení. Pokud někteří uživatelé namítají, že režisér ve svých filmech poněkud nadužívá šneky a červy, pak opět sám režisér nikoli bez vtipu toto vysvětluje tak, že považuje šneka za nejvíce filmové zvíře, protože je pomalý a vždycky udělá, co režisér chce. Nelze ale upřít Marianu Dorovi, že je velmi zručným filmařem, co se týká řemesla, film má (možná bohužel) velmi dobrou kameru. Rovněž některé střihy lze pokládat za podařené, zajímavý je trojstřih u scény zabijačky prasete, "vestální masturbace" a "potočního znásilnění", kde by se skoro dalo uvažovat, že takovému přesahu se dá porozumět. V současné době se již asi režisér bojí, že by ho někdo mohl zabít jako P.P.Pasoliniho a v rámci rozhovorů tak raději tají svoji tvář - bůhví, zda se vůbec jmenuje Marian Dora, nicméně nedá příliš práce si jeho skutečnou podobu najít i na youtube. Film Melancholie der Engel sám režisér považuje za svůj nejlepší kus, ačkoli v rozhovoru uvedl, že se některé scény zvrhly tak, že je tak původně nechtěl, ale neukočíroval prostě svoje herce. Těžko se také věří tomu, že některé hrubé scény byly ještě vystřiženy, takže na poli nechutných filmů, ještě zjevně neřekl poslední slovo. ()
Tak mám tento experimentální filmek za sebou i já. Ufffffffffffff. Dorovu prvotinu z roku 2006 Cannibala jsem viděl, ale co tímto snímkem chtěl ukázat mně vcelku uniklo. Během sledování mně bylo nejednou šoufl a to snesu dost. Je zde k vidění zabíjení zvířat, sraní, chcaní, blití, mlácení, vykuchávání, znásilnování nožem a další uchylné pratiky a vymoženosti, vše samozřejmě natočené co nejvíce krvavě se zaměřením na detail. A do toho všeho hraje procítěná podmanivá hudba. Opravdu, ale opravdu jen pro zasvěcené publikum. ()
Můj druhý film od pana Dory. opět to byl nezapomenutelný, šokující a naprosto jedinečný zážitek, který mou mysl nesl takovým způsobem, jako žádný jiný film. Zkrátka zážitek u Dorových filmů nelze popsat slovy. Zahrává si s myslí diváka natolik, že až po konci filmu jsem schopen cokoliv říct, či napsat. Je to něco úžasného. ()
Marian se nezapře. Jeho styl smrdí na sto metrů! Všudypřítomný hnus a sliz nás provází neustále. Extrémně dlouhé a chvílemi dost nudné. Výpovědní hodnota nula, ale až se to rozjede ve vší "parádě" tak to stojí za to! Nic pro normální lidi... ()
Ako je mozne, ze mne sa pri tomto filme vobec nepostavil? Ci to nie je ten efekt, ktory sa mi mal, tak ako vacsine ludi tu dostavit? ()