Kabaret

Nezdá se mi, že by to bylo bráno jako muzikál. Chvílemi je to vskutku velice zajímavé. Tedy rozhodně začátek, kde zaplesá každej chlap nad hudebními aktivitami, kterých tam celkově zas tolik není, což je škoda, ale ten začátek za to minimálně stojí. Později už se příběh řine v duchu vztahů, lásky a sexu a u toho se přiznám jsem se vcelku nudil. Dále atmosféra tehdejší doby je velice dobře zpracována. Druhá světová válka zasahuje do života jednotlivé postavy a divák sleduje její vývoj. Co naplat, krom dobré hudby, zajímavé choreografie a Michaela Yorka mě snímek nijak neoslnil a tak to i zůstalo po celý průběh až do samotného konce. --- Bude to nejdůležitější dítě na světě. Po Ježíšovi samozřejmě. (18.05.2007)

Donedávna jsem si myslel, že muzikál Moulin Rouge jen tak nepřekoná. Avšak dnes, těsně po půlnocí, jsem poznal, že jsem se mýlil. Film Kabaret není film, ale hotový skvost světové kinematografie. Je to dílo o lásce, smutku, a veselí. Kdybych měl napsat zkrácenou charakteristiku děje, napadají mě pouze dvě slova: crazy & sexy. Bláznivý je film díky úžasné a nenahraditelné Lize Minneli, jejíž role kabaretní zpěvačky se jí stala životní a nepřekonatelnou. A sexy je toto dílo díky nesmírně chytlavé hudbě typickou pro má milovaná 30. léta a skvělému výkonu Joela Greye. Právě Grey, bláznivá Minneli, zakouřená kabaretní hudba s motivy ústřední písně "Cabaret", elegantní 30.léta gangsterů, skvělý "nonamatérský" komparz a vedlejší "špeky" herců a hlavně dokonalá režie Boba Fosse dělají z jinak nudného filmu neopakovatelný muzikál, jenž si zaslouží být prohášen světovým kulturním dědictvím. Za poslechu nádherné písně Cabaret končím slovy: "Life is a Cabaret, old chum, only a Cabaret, old chum, and I love a Cabaret!" (17.05.2007)

ať přemýšlím, jak přemýšlím, vlastně na tomhle filmu nemůžu najít cokoli, co by mi vadilo... ač obecně muzikálové snímky (až na pár srdečních záležitostí) nevyhledávám, kabaret tomuto žánru dělá čest a dobré jméno... choreografie i písně jsou umě napasovány do fantastických scén se skvělým střihem a prostě jedinečnou lizou minnelli, jejíž výkon je bez přehánění alfou a omegou celého příběhu... při kontrastech frivolna s nastupujícím nacismem běhá mráz po zádech a kabaretní groteska s již zmíněnými geniálními prostřihy sugestivně a ironicky parafrázuje tuto (ne)šťastnou dobu... 90% (14.09.2011)

V mladoboleslavském divadle jsem viděl úžasné představení, které mě dovedlo k tomuto filmu a po srovnání obou verzí musím shledat že film... je horší. Ale ne o moc. A v tomhle komentáři nehodlám srovnávat (a když, tak jen trochu), takže k filmu. Postava Kabaretiéra je naprosto dokonalá. Víc slov k tomu netřeba. Liza Minelli je zvláštní paní, ale její postava je skvělá, stejně jako postava Michaela Yorka a všechny, které mají větší prostor. Kabaret má naprosto strhující a ohromující atmosféru Berlína let třicátých, úchvatnou hudbu... a zpívajícího nácka. Přiznejme si to, o ten příběh tam vlastně tolik nejde – a o tu hudbu vlastně taky ne, ale ty dva prvky jsou spolu tak strašně silné, že si budete pamatovat, jak prachy světem otáčí a další vynikající chvíle. Kabaret, i když poměrně málo známý, je jeden z nejlegendárnějších amerických muzikálů rozhodně právem a já jsem neskutečně rád, že jsem ho (vlastně díky shodě náhod) mohl vidět. A ten film také není vůbec špatný:). V tomhle filmu je prostě všechno perfektní – herci, postavičky, režie, atmosféra, choroška, hudba, nacismus, hudba...85 velmi silných %. (26.04.2017)

Tak trochu jiný muzikál. Po muzikálu by člověku mělo být do zpěvu, měl by mít chuť tančit. Po tomhle jenom sklopíte oči a na pár minut ztichnete. I když uznávám, že film má pár hluchých míst a celá ta dějová linka o milostném trojúhelníku i přes svou nekonvenčnost (bisexualita mezi muži, potrat) působí tak nějak mdle, musím hodnotit plným hodnocením, protože za a) všechny nudnější pasáže jsou více než vykompenzovány těmi přeúžasnými (např. střihy kabaret vs. realita, Joel Grey) a za b) tohle je naprostá srdcovka. Pochopí to jen ti, co jsou stejně jako já fascinováni slaďoučkou, perverzní a vykloubenou atmosférou kabaretů předválečného Berlína. Protože právě v tomhle je Kabaret dodnes fascinující - v budování atmosféry podniků, kam se lidé utíkají před problémy všedního dne. Ať už se vám přes den stane cokoli, večer nasaďte úsměv a přijďte do kabaretu! Z objektivního hlediska za čtyři, ale... víte, já jsem vždycky chtěl být kabaretiérem. Nuže... willkommen, bienvenue, welcome! (18.05.2007)