Výheň

Nudná postapo procházka, kde se už zase většina postav chová jako paka. Jednak je to nepříliš povedená kopie víckrát viděného a jednak film disponuje nadobyčej přihlouplým závěrem. Navíc nesnáším ekologické agitky, které se samozřejmě ideálně zabývají globálním oteplováním. Pro sběratele z oboru je to určitě zajímavý film, jinak nestojí za moc. (12.10.2013)

Sluníčko svítí, svítí - jen né v noci - a máme tu pár lidí - potřebují si pomoci. Jedou do lesa, ach ... narazíme na děsa... pomožte jim, nebesa. Benzín, voda, slunce - kanibalové už plní hrnce. Hodní běhaj po stodole, honěj je tam zlý, chtěj je sníst, to je víc než jasný. Nuda, vošklivý, hloupý... škoda... ale jednou TEN apokalyptickej film přijde... a bude klidně stejně nízkorozpočtovej. Snad to dřív uvidim, než zažiju... (21.07.2012)

Memento ze zdevastovaných Erzgebirge, které tvrdí, že za čtyři roky se nám bude mnohem líp a rychleji opalovat a lidi budou k sežrání. A žádné energetické náklady na vaření! Menschenfleisch stačí jen bohatě načesnekovat a vystrčit ven. Pokud máte rádi středně propečený, vtáhnout zpět tak za dvě hoďky, jestliže hodně, nechat tam tak pět. V řetězcích rychlého občerstvení bude k dostání výhradně McHuman, Kentucky fried woman a v tržnici už léty osvědčená čičítka za těděťát pet nebude ke smaženým nudlím obsahovat ani kousek pejska či kočičky. Ač je to téměř obšlehlá Cesta Herr Mortensena, je to bezesporu dívatelné a dobře natočené a myslím, že i do budoucna mi budou Němci sem tam chutnat. (16.08.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Atmosférou prosáklý postapokalyptický thriller s prvky hororu, kterému v podstatě nic nechybí a ani nepřebývá. Kapku morbidnosti je třeba skousnout a poté se snímek patřičně odvděčí. Herecké výkony působí autenticky, prostředí vyvolává sucho v ústech a napětí se dá krájet. Smutné je pomyšlení, že takto nějak to jednou klidně může na světě dopadnout... (29.10.2018)