Výheň

Atmosférou hutný no obsahom dosť skúpy post apokalyptický film. Dobre natočený. Ten film je skrátka plný opakov. Každý plus má svoju druhú stranu mince. Namiesto vymenovania plusov a mínusov preto radšej prejdem na jadro veci. Nekonzistentnosť a chovanie postáv. Dve kamene úrazu. Nevadila by mi tá neoriginálna zápletka, teda, ani mi nevadí, ale je šialene plytká a z hľadiska hlavných postáv mi bolo takmer ukradnuté či sa vyrieši. A hoci tam dramatický náboj je (vďaka ostrej réžii), motivácie hlavných postáv ho zatieňujú. Totiž, ako napísal Shadwell, jediný kto vo filme má cieľ a systematicky premýšľa v danom svete, sú záporné postavy. Kalkulujú, majú plán, vedia, čo robia. Hlavné postavy sa len chcú dostať do hôr ale to diváka vôbec nezaujíma, sleduje ich na ceste a pri ich každodenných problémoch a hory mu nemá, čo pripomínať, nemá k nim vzťah a túžbu po nich nemá ako od postáv prevziať. Tak to aj neskôr vyzerá keď je prakticky celý film o oslobodení zopár postáv a končí strašne skratkovito, navyše k nemu vedie aj nutný podiel nudy. Práve koniec je nekonzistentný najviac, na jednej strane završuje motív, na druhej strane je divákovi úplne ukradnutý, sledoval predsa úplne iné veci, úplne inú stránku postáv a prakticky, ani mu nezáležalo na jednej z nich. 60% (06.08.2013)

Životodárné slunce nám asi chtělo udělat radost. A tak začalo maličko víc přitápět... Přišlo sucho jak sviňa, civilizace komplet zkolabovala a z hrstky přeživších to byli většinou ti, kterým se neeklovalo uvařit si v hrnci opravdu cokoli, co se hýbe... Ne, nemluvím o fantasticky okrově temném nářezu The Road (2009), řeč je tentokrát o (kupodivu) německém filmu Výheň, ovšem s neméně ponurou, zaprášeně bezútěšnou atmosférou. Žena, dívka a muž, který se hodí, protože vlastní zřejmě jedno z posledních provozuschopných aut široko daleko. To se to bude jinak rozmnožovat k zachování lidského rodu, než v případě již zmiňované The Road ... ;-) Pro jistotu u pumpy přiberou ještě jednoho maníka (asi na semeno...) a pak už hurá na cestu za zelenými luhy a háji, které na ně určitě někde čekají – ROFL! Ovšem, kdyby si hodili mašli hned, měli bychom po filmu, že... A naděje, jak známo, umírá poslední. Bohužel pro ně (a naštěstí pro film) cestou narazí na stále ještě „fungující“ farmu milé rodinky postapokalyptických sedláků-vidláků. Farma se fakt povedla, za tu dávám body navíc. Bohužel, s postupem děje se imbecilita jednání klaďasů i všežravých vidláků stávala neúnosnou. Proč se, proboha živýho, všichni - zprvu sympatičtí lidojedi i jakžtakž snesitelní přeživší – chovají jako vygumovaní tydýti, kteří by v tom nelítostném světě uschnuli na troud, případně skončili na pekáči hned po úvodních titulcích? No proč? Ha? No přece proto, že to mají ve scénáři... Ach jo. Panímáma rodu, původně ostrá jak sekyrka zaseknutá do zkrvaveného špalku, ve finální bitce pocítí nutkavou potřebu přerušit boj a začít se umělecky vykecávat... atd.atd. Ale zbytečně bych se rozčiloval. Prostě Němčouři měli potenciál a prokázali, že umí apokalypsu stejně dobře jako Amíci. Bohužel odkoukali taky ta nejhorší hollywoodská klišé. A na závěr to těmi zelenými luhy a háji kompletně pohnojili ... (21.01.2013)

Ačkoliv byl Ronald Emmerich jedním z producentů snímku, Výheň svou prezentací naší budoucnosti připomíná spíše Cestu než Den poté. A to nejen proto, že v Emmerichově filmu přichází doba ledová, kdežto Výheň, jak už název napovídá, představuje spíše rozpálené peklo; tím hlavním rozdílem je fakt, že v Fehlbaumově díle se jedná o budoucnost postapokalyptickou, která notně připomíná Hobbesův přirozený stav popsaný v Leviathanu. (Tedy systém lidského života bez existence státu, kde funguje boj všech proti všem.) Inspirace Cestou je zjevná především v pasáži, kde se jedna starší žena zmíní o dobytku (kdo viděl, pochopí), paralely se ale dají najít i s jinými filmy. I proto budou možná ti, kteří od Výhně budou čekat něco originálního a překvapivého, zklamáni. Jako relativně nízkorozpočtovému (3 miliony euro) zástupci žánru se mu ale kvůli působivé, byť pro někoho možná přesvětlené, vizuální stránce, kvůli realisticky vypadajícímu prostředí a kvůli snaze nepojmout snímek jako prostou vyvražďovačku nedá moc co vytknout. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)

Vizuálně zajímavá nuda v postapokalyptickém světě. Problém je v nevyváženosti částí tohoto road / walk / run movie (začátek slibný, když se jede, prostředek průměrný, když se chodí, konec nudný a jakoby z jiného filmu, když se utíká) a také v tom, že tvůrci divákovi nedávají žádné odpovědi na logicky se nabízející otázky typu: Proč přišla právě tahle katastrofa? a Kam vlastně hrdinové jedou / jdou / běží... (05.11.2012)

[GFF 2012, Sydney] S nováčikovským entuziazmom úsporne a predsa efektívne poriešený postapokalyptický thriller, ktorý drží pohromade kvôli priznanej schématičnosti a zdrcujúcemu tempu. Adekvátne nafiltrovaná/zužitkovaná kamera sníma úkrutný boj o prežitie, kedy žeravé slnečné lúče a ozrutný padnutý stožiar nie sú jedinými prekážkami. Veľmi uveriteľné prostredie, presvedčivé výkony protagonistov a ťaživá atmosféra plná zvieravých predtúch, jatrivých obáv-tuhej (bez)nádeje. Debut Tima Fehlbauma je čo do "topicu" už opotrebovaný materiál klasicky odsúvajúci logiku na druhú koľaj a spoliehajúci sa len na empaticky orientovanú interakciu diváci-hrdinovia. Lenže v rámci zvoleného filmového jazyka je to svojbytnosť jak remeň, teda vrátane vyššie uvedeného boduje tiež interpretačný minimalizmus a obmena (dnes už) paušálného gore za ostentatívnu neúprosnosť. Percentuálne to mám na 70 (approx.), ale keď si spomeniem ako laxne s podobným pôdorysom naložil Gareth Edwards pri "Monsters", tak "Hell" je rozhodne hoden aspoň o stupeň lepšej známky. (01.05.2012)