Výheň

Namixovanie prvkov buranského hororou do ponurej postapokalyptickej drámy nebolo vôbec zlým nápadom, snímka sa však nevyhla istej, pre nemeckú kinematografiu typickej strojenosti. Hell (Svetlo) ma síce nenudilo, pri súčasnej záplave postapokalypticky ladených filmov si však naň za nejaký mesiac asi sotva bližšie spomeniem. (15.05.2012)

Souhlas s Rob Royem. Hell je kvalitní post-apokaliptickou záležitostí, která se může směle postavit ke skvělé The Road nebo Book of Eli. Švýcarsko - Německá koprodukce velmi překvapila a s přehledem dokázala, že na natočení snímku tohoto typu není třeba stovek miliónů dolarů. Aby člověk v plné míře pochopil, že s lidstvem je to v pr.. netřeba točit v kulisách opuštěných měst či vyrabovaného New Yorku. Stačí pár starých aut, zaprášená benzínka a farma... K tomu přesvícený obraz krajiny a žlutavé filtry navodí atmosféru pekla i výhně/jasného světla pro což byl skvěle zvolen název Hell. Mám rád snímky, kde parta hrdinů jede zpustošenou krajinou, cestou sbírá po opuštěných domech, vracích aut atd. vše co by se jim mohlo na dlouhé cestě hodit a putuje kamsi za chimérou, že ještě někde je kousek toho původního světa... To je příběh i hrdinů z tohoto filmu. Neprchají před zombíky, neprchají před virovou nákazou ani nejedou zemí zničenou jaderným výbuchem. V roce 2016 došlo ke zvýšení teploty o 10 °C a k rozsáhlým slunečným bouřím v důsledku čehož zěmě vyschla a voda se stala nedostatkovým zbožím. Padly vlády a společnost přestala fungovat. Hrdinové snímku zkrátka jen jedou vyprahlou pustinou. Voda má cenu zlata, hledá se všude i v rourách radiátorů a za konzervu broskví v nálevu by člověk zabíjel.... Jenže stejně jako se snaží přežít osádka vozu, snaží se přežít i ostatní, které hrdinové cestou potkávají... Film mne opravdu mile překvapil, atmosféra super, napětí bylo dokonalé, strach místy také. * * * * (27.06.2012)

Atmosférou prosáklý postapokalyptický thriller s prvky hororu, kterému v podstatě nic nechybí a ani nepřebývá. Kapku morbidnosti je třeba skousnout a poté se snímek patřičně odvděčí. Herecké výkony působí autenticky, prostředí vyvolává sucho v ústech a napětí se dá krájet. Smutné je pomyšlení, že takto nějak to jednou klidně může na světě dopadnout... (29.10.2018)

Vizuálně zajímavá nuda v postapokalyptickém světě. Problém je v nevyváženosti částí tohoto road / walk / run movie (začátek slibný, když se jede, prostředek průměrný, když se chodí, konec nudný a jakoby z jiného filmu, když se utíká) a také v tom, že tvůrci divákovi nedávají žádné odpovědi na logicky se nabízející otázky typu: Proč přišla právě tahle katastrofa? a Kam vlastně hrdinové jedou / jdou / běží... (05.11.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)