Valmont

Hodně se mi tohle Formanovo pojetí líbilo, především i proto, jak je to odlehčené. Annette Bening je tu naprosto skvělá a Colin, který jde proti svému typu i proti typu postavy mi tu hodně sedí. Ten závěr vychází docela do ztracena, ale to nic nemění na tom, že jsem si film užil a zase si oživil tenhle oblíbený příběh. (15.12.2014)

Je to režisérským umem Miloše Formana, nebo snad krásným prostředím barokní Francie, nebo snad nádhernou Annette Bening? Film utekl jako by neměl dvě a 1/4 hodiny, ale pouhých 90 minut. Nenastal moment, kdy bych musel zkontrolovat čas na hodinkách, ve filmu se nevyskytla jediná nudná scéna. Mladý Colin Firth jako Casanova hadra hraje výborně napsanou postavu, stejně jako Annette Bening, tito dva a jejich soupeření je na Valmontu to, co jej dělá tak "nenáročného" a zábavného. A taky vzrušujícího, spousta momentů vyznávání, zklamání, milování. Ještě jsem sice neviděl Nebezpečné známosti, ale jestli jsou ještě lepší než Valmont, mám se na co těšit. (07.01.2008)

Colin Firth a liškou ryšavou Annette Bening by ten film bez problému uhnali i bez asistence náročných kostýmních a výpravných scén. Ale ty zase na druhou stranu po celou dobu příjemně bezslovně budovaly iluzi buržoazní vyprázdněnosti, kdy jedinou kratochvílí mezi znuděnou nižší šlechtou je únavné šilhání po prcu, které je ještě třeba v rámci komplikované společenské etikety nuceno řešit jako LARP. Iluzi světa letních sídel, zámečků, zahrad a banketů ovládá Valmont perfektně a proto v něm funguje ta žádaná frivolnost. Od prvního záběru mi kručelo v gillotině jako nikdy. (08.04.2019)

Formanovy - Nebezpečné známosti, mám raději než pozdější - Velmi nebezpečné známosti - hozené do moderního hávu. Paradoxně ten klasicismus je mé divácké duši bližší než moderní zpracování ze soudobé univerzity. A v tom je asi ten rozdíl. Zatímco je málo slečen co na škole nepřišly o panenství a bere se to dnes jaksi samosebou.. Vždyť studia to jsou dnes volnost, chlastačky a sex...jo a učení. V osmnáctém století však přijít o panenství a být z urozeného rodu se mohlo rovnat naprosté pohromě. Snad proto mne Formanova verze bavila víc. Ještě se musím poohlédnout po verzi Frearse, kterou jsem nikdy neviděl a od které mne stále odrazuje přítomnost Glenn Close, kterou zkrátka nemusím... * * * * (13.12.2013)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)