Réžia:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrajú:
Lynn Carlin, Buck Henry, Georgia Engel, Tony Harvey, Audra Lindley, Paul Benedict, Vincent Schiavelli, Tina Turner, Philip Bruns, Allen Garfield, Kathy Bates (viac)Obsahy(1)
Vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let, její naděje, přání i problematické vztahy se svými váženými, staromódními a pokryteckými rodiči. Larry a Lynn Tynovi tvoří typickou americkou rodinu s neodmyslitelnými starostmi s dcerou Jeannie, která bere drogy, a se společností, ve které se pohybuje. Jeanie odejde z domova. Její rodiče se setkají s dalšími lidmi, kterým utekly děti, a zjišťují, že je odchod člena rodiny může obohatit - najednou mají prostor, aby znovu objevili život, aby se k sobě opět přiblížili. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (221)
Ne ne ne... po druhém skouknutí zjišťuji, že i první americký film Miloše Formana si zaslouží 5 hvězd ---- Dospělí jsou jen přerostlé děti. Nádherný humor, moc pěkné písničky evokující éru hippies a špičkové herecké výkony..... Trocha osvěty: Lidi, choďte na PROJEKT 100, protože dávají filmy, kvůli kterým stojí za to žít... ()
Ach bože, najhorší Forman, akého som videl. 93 minút koncentrovanej nudy, zbytočných dialógov a s minimálnou hippiesáckou atmosférou. A bez humoru. Nesympatickí herci (až na hlavnú predstaviteľku - teenagerku), síce dobre vystihujú radových Američanov, ale herecky nič nepredvádzajú. Navyše mnohé scény nie sú dohnané do maxima a tak sa budete nanajvýš pousmievať. Chcelo to viac odvahy a menej intelektuálnosti. Napríklad striptízový poker je tak nevtipná scéna, že by som tomu pred sledovaním filmu neuveril. Vďaka bohu za scénu, kde Vincet Schiavelli učí bandu snobov húliť trávu. ()
Forman začíná, dá se říci, od znova. Samozřejmě konkurzem. Zachycení autentičnosti bez kýče a trapnosti. Nesmí chybět ani generační skok. Ovšem, přece jen nejsme ve středu Evropy, ale ve Spojených Státech. Forman se rozhlíží zachycuje, píše a realizuje. Rodiče děti hledající a rodiče děti (ne)nacházející, nakonec...všichni se chceme hlavně bavit, ne ? Vynikající komedie i drama. ()
Forman s Carrierem se z počátku chvíli vezou na doznívající hippie vlně – mladí lidé pějí ódy na volnou lásku (jednu z nich zpívá jistá Bobo Bates!), a venku se mezitím rozbíhají strohá sedmdesátá léta. Děti utíkají od rodičů, a ti se v jednom spolku pokoušejí pochopit, proč tomu tak je. Film je rozdělen na dvě poloviny – v první vidíme mládež bojující zpěvem za své ideály (na mě toho zpěvu bylo možná trochu moc), ve druhé rodiče ztrácející zábrany pod vlivem marihuanového opojení. Přiznám se, že hulení ve filmech už mám plné zuby (někteří režiséři si totiž myslí, že když se ve filmu hulí, je to cool, a z filmu bude kult nebo co), ale to, co předvádí Forman (a Ondříček) je tak úžasně sestříhané, natočené s takovým citem pro detail a rytmus (ta scéna s tleskáním u stolu je vynikající!), že nemám slov Co se popisu takových těch podivných, ušlápnutých (až vesnických) typů lidí týče, Forman se ještě dostatečně neodpoutal od své české minulosti. Je příjemné vidět, že podobný styl humoru funguje i se zahraničními herci, v zahraničním prostředí. ()
Na tejto Formanovaj prvotine za veľkou mlákou je vidieť, že ešte len hľadal svoj štýl, pretože aspoň na mňa film pôsobil dosť nevyvážene. Konkurz na "superstar" dostal až nečakane veľký priestor, o dcére, ktorá ušla z domu sa nedozvieme takmer nič a rodičovský humbuk okolo úteku dosť neisto kráča na hrane drámy a komédie. Nájdu sa tu však i podarené momenty, najviac ma zaujala masová skúška marišky na stretnutí rodičov. Ten čo vysvetľoval "čo a ako" bol predstavený ako "pacient". Ja len dodám, že aj vyzeral ako čistý pacient. Prejsť sa dnes s takým strapatým kožuchom na hlave, to by od smiechu pukala celá ulica...60%. ()
Galéria (35)
Fotka © Mokép
Zaujímavosti (28)
- Miloš Forman na své první natáčení v angličtině později vzpomínal: "Já nevím, jestli jsem tak blbý nebo arogantní, ale mně nikdy nic nepřipadalo moc těžké. Svědčí to taky o určité drzosti. Když jsem nechal herce v Taking Off improvizovat, ani jsem pořádně nevěděl, co říkají. Vždycky jsem se podíval na Bucka Henryho, on je taky scenárista a režisér, jestli to v té scéně sedí, a když kývl, tak jsem řekl: 'Dobře, jedeme dál', a když zavrtěl hlavou, tak jsem řekl: 'Zkusíme to ještě jednou.'" Důležitý byl také cit pro rozpoznání intonace: "Mnohokrát jsem poznal, jestli je to, co herec říká, pravda, podle melodie hlasu. Podle melodie věty, kterou herec vyslovuje, tuším, jestli to je, nebo není dobré." (NIRO)
Reklama