Taking Off

Forman s Carrierem se z počátku chvíli vezou na doznívající hippie vlně – mladí lidé pějí ódy na volnou lásku (jednu z nich zpívá jistá Bobo Bates!), a venku se mezitím rozbíhají strohá sedmdesátá léta. Děti utíkají od rodičů, a ti se v jednom spolku pokoušejí pochopit, proč tomu tak je. Film je rozdělen na dvě poloviny – v první vidíme mládež bojující zpěvem za své ideály (na mě toho zpěvu bylo možná trochu moc), ve druhé rodiče ztrácející zábrany pod vlivem marihuanového opojení. Přiznám se, že hulení ve filmech už mám plné zuby (někteří režiséři si totiž myslí, že když se ve filmu hulí, je to cool, a z filmu bude kult nebo co), ale to, co předvádí Forman (a Ondříček) je tak úžasně sestříhané, natočené s takovým citem pro detail a rytmus (ta scéna s tleskáním u stolu je vynikající!), že nemám slov Co se popisu takových těch podivných, ušlápnutých (až vesnických) typů lidí týče, Forman se ještě dostatečně neodpoutal od své české minulosti. Je příjemné vidět, že podobný styl humoru funguje i se zahraničními herci, v zahraničním prostředí. (17.06.2006)

I po druhém zhlédnutí jsem se ujistil, že si tento film plné hodnocení právem zaslouží. Taking Off je skvělým svědectvím své doby - a krom toho je to i báječná komedie, v níž se nezapře vliv předchozích Formanových filmů. Smutný úděl chladného přijetí, jemuž byl tento snímek vystaven, v mých očích jen umocňuje jeho nekompromisní umělecké kvality. Už jen pro tu fantastickou Ondříčkovu kameru, dávající celému filmu téměř dokumentární charakter, mi nelze nebýt z tohoto filmu skutečně unešen. Snad u žádného jiného filmu jsem si nebyl jistější, že je to nedoceněný skvost. (10.03.2013)

V tu chvíli, co píšu tenhle komentář jsem ještě neviděl všechno, abych mohl tvrdit, že jsem na Miloše Formana profík. Nicméně můžu říct, že to, co jsem viděl, mám od srdce opravdu rád a jsm hrdý na to, že Čech jako poleno v Americe dokázal to, co dokázal. Kdo jiný takový celosvětový úspěch kromě sportovců dokázal? Zřejmě nikdo. Proto jsem se rozhodl si sehnat i další jeho filmy, které jsme ještě neviděl a jeden z prvních výběrů padl i na film Taking Off. Ten ze začátku předvede ryze hipízácký začátek, kde asi 20 minut halekal, řval, ječel a v neposlední chvíli i neuvěřitelně falešně zpíval asi tucet všelijakých holek, což mělo dát najevo tu anarchii. U toho jsem bojoval, to se přiznám. Po chvíli ale přišel příběh, který měl velice zajímavé vysvětlení a ke konci to mělo grády jak kráva. Respektive samotné vysvětlování kouření trávy a následné scény neměly chybu. Miloš Forman ukázal opět naplno krásu citů, které v sobě skrýváme, a které málokdo dokáže pronést najevo svým blízkým. Film mi tolik blízký nebyl, ale i tak se na něj velice hezky koukalo. (25.02.2012)

,,Všechno, co nás postihne, je zkušenost, ze které bychom si měli odnést co nejvíc." Po skvělém "Hoří, má panenko" další velká filmová palba Miloše Formana. Ryze americké téma hippies v československém šatu "nové vlny 60. let" mě narozdíl od dobových amerických diváků oslovilo. První Formanův zahraniční film se nese v podobném autentickém duchu jako český Konkurs, ale současně rozehrává zajímavý děj ze života (nejedné) americké rodiny so ztracenou dcérou uprostřed velkoměsta plného drog a zločinů. Zábavná komedie s typickým Formanovym rukopisem v americkém prostredí přerastá až do horkých absurdit při schůze sdružení s kouřením marihuany a následbá zábavu během "vznášejícich" pocitů. ,,Nepřemýšlejte, nechte se unášet. Vnímejte podněty a následujte je!"     . . .       Od začátku originální konfrontace příběhu s textami písní v podaní amatérských zpěvaček na konkursu (o lásce, snech, smutku i drogách), někdy až drobné miniaturní gagy (např. rozbití bílého vajíčka u jídelního stolku, následně na to o dva metry dál štuchnutí houlí do bílé koule na biliardovém stolku...). Pak neskutečný rozjezd v závěreční třetině, úžasně jsem se bavil hlavně nad scénou u karet se svlékáním částí odevu coby trestem za prohru. Stále kontroverzní téma, podána v slušném komediálním nadhledu překvapivě bez trápných momentů, i s kapkou dokumentárního či vzdělávacího charakteru. Jako bonus uprostřed filmu živé vystoupení Tiny Turner "Goodbye, So Long". (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour: Rok s největšími světovými režiséry) (17.05.2018)

Nevím koho napadlo k tomu filmu napsat anotaci "vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let". Vlídné to není ani za mák, naopak neskutečně zlomyslné. A o generaci 70. let a její pomatenost tam taky nejde. Pomatení jsou možná tak rodiče téhle generace. Každopádně jde o jeden z Formanových nejlepších filmů. (25.04.2006)