Erotic Man

Jorgena Letha mám moc rád. V Jihlavě jsem zažil čtení jeho knihy a to mě asi trochu připravilo na jeho otevřenost v oblasti erotiky. Leth vytvořil studium erotičnosti, zkoumá vlastní obsese, naznačuje jakýsi deník svých sexuálních dobrodružství a skrze kameru se básník snaží zachytit přitažlivost ženského těla i kouzlo její osobnosti. Najít tu poetiku, zachytit svůj subjektivní pohled na krásu - myslím, že se mu to povedlo naprosto dokonale. Leth vytvořil poněkud netradiční tvar, zvolil naprostou otevřenost, projevuje opět ohromný talent na vizuální stránku věci. Na festivalu ve Varech se filmu za odměnu dostalo jen posměšku a urážek. Film si nezaslouží plné hodnocení, protože se časem zasekne v opakování stejného principu a ztratí na tempu a nakonec i unaví. Na druhou stranu si rozhodně nezaslouží černé barvy. To je jen projev ignorantství, otupělosti, nesnášenlivosti k novému a prudérnosti. (10.07.2011)

(46. MFFKV) Lethovu dokumentárnímu eseji ubližuje především její název, na základě kterého se diváci k filmu chovají necitlivě. Až natolik, že odcházejí během projekce ze sálu, aniž by se vrátili, či v reakcích častují osobu tvůrce různými nelichotivými přívlastky. Tím se ale není třeba trápit, protože to je z jejich strany ukázka ignoranství: ono "Man" v názvu znamená "člověk", nikoliv "muž"; "erotický" neznamená to stejné co "erektivní"; chodit na dílo dle názvu a bez obeznámenosti se stěžejním počinem režiséra a scenáristy v jedné osobě je nešťastné, když DET EROTISKE MENNESKE uvědoměle odkazuje na (nepřekonaný) kraťas DER PERFEKTE MENNESKE. S touto celovečerní snahou pokusit se definovat, co je erotické, a přitom hodnotit svůj dosavadní život a revidovat stěžejní "položku" ve filmografii, mám jen jeden zásadní problém. Lethovi by se hodil Lars von Trier nejenom na pozici výkonného producenta, ale i jako figurant po vzoru PĚTI PŘEKÁŽEK, který by ho usměrňoval a krotil. I přes vstřícnost v podobě naladění se na specifický temporytmus celek působí ubíjejícím dojmem, ačkoliv je výstavba zajímavá (úvodní část lze interpretovat až zpětně, když je nám v cca. polovině poskytnut klíč) a styl, založený na juxtapozici, významově nosný. (06.07.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Det erotiske menneske / EROTIC MAN / Erotic Man) - Do Varů jezdím už šest let, ale tohle bylo jedno z nejhoršího co jsem tu kdy viděl. I když je film příšerný, snažím se ho vždy dokoukat do konce. Jsem velký odpůrce odcházení z projekcí a nejvíce již po pár minutách a nedání filmu šanci. Ale tohle byla u mne jedna z velkých vyjímek kdy se to opravdu nedalo... A mučit u toho přítelkyni co seděla vedle mne a ze solidarity nechtěla odejít jsem už nechtěl. Na otázku jestli toto chce dokoukávat přišla bleskurychlá odpověď... - 1. 7. 2011 - kino Thermal - Kongresový sál - Karlovy Vary - 1/2 filmu - 0% (18.08.2011)

Být chlapem, baví mě možná tak dvacet minut. Potom už zaručeně nastává neskutečná nuda a naštvanost směrem k režisérovi i těm všem slečnám, že vám berou čas. A pochopení pro všechny, kteří odcházejí ze sálu. Rozumím Lethově snaze vyjádřit něco jako krásu ženských těl v kontrastu (souladu nebo bůhvíčem) s okolím měst a přírody. Měl by si ale uvědomit, že málokdo je tak mimo a má spoustu volného času, aby se asi na milion krásných nahých žen díval hodinu a půl. A mohl nás ušetřit všech těch rozhovorů dokumentujících výběr 'těch pravých' - se slečnou hérečkou polykající hady, s další, která pro herectví udělá cokoliv, nebo tou, co neví, co chce, ale potřebuje na to hodně peněz.. Třeba bychom pak neodcházeli s pocitem, že další úchyl si zas pro sebe natočil pár krásných poetických obrázků. (02.07.2011)

Jorgen Leth vás donutí přemýšlet o tom, zda (je) byl pouze špičkový milenec, nebo byl (je) špičkový úchyl, nebo se zbláznil. První záběry na dvacítky válející se po posteli v hotelovém pokoji připomínají Gauguinovy obrazy. Jorgen se celkově stylizoval do role Gauguina, který to taky zabalil, odjel na Tahiti, maloval (kamera ještě nebyla, ale určitě by ji taky ocenil) nahé černošky a liboval si v tom, jak jsou úžasné. Ačkoliv mě Gauguin nikdy nepřesvědčil o tom, že Tahiťanky jsou doslova bohyně a koncept dokonalosti, tak Jorgen měl možnost mě přesvědčit nejen statickým obrazem, ale i kamerou a slovy. Kamerou se mu to dařilo prvních přibližně dvacet minut, kdy detailní záběry byly lehké, umělecké a světelně dokonalé. Zbylé minuty začal Jorgen sklouzávat směrem k buď a) focení erotického magazínu, b) komparzu na erotické představy svého mládí, které v souvislosti s jeho stářím působily trošičku perverzně a hlavně neskutečně nudně. Možná by měl Jorgen zůstat u vzpomínání s deníčkem v ruce. Jeho neustálé pokusy recitovat (měla to být recitace?) mi trhaly uši, i když dánštinu ve svém slovníku nevedu. Jeho promluvy (neustále se opakující) vyústily v jediné: mám rád kus pořádný ženský - no, jako když umí občas i něco říct, taky to není od věci, ale hlavně aby to byl kus kvalitního masa. Nesnáším tohle pojetí, nejsem chlap, ale ženská jako flák masa, ale jinak tak hezky tupá, že když se usměje, hledáte, které auto prodává, to nesnáším. Slovní spojení "oslavná poetická výpověď o kráse a přitažlivosti žen" jsem v dokumentu hledala marně. Jestliže krása a přitažlivost žen spočívá jen v erotičnosti jejich těla, tak byl Jorgen jen super děvkař, který si rád zavzpomíná, kterou měl. Holky asi čekaly, že si je děda Jorgen odveze do země dánské, země zaslíbené, a houby z toho. A pak si o tom děda Jorgen ještě natočil dokument. (02.07.2011)