Dýchať

Smrt, vina, osamělost... Drtivý snímek s výborným Thomasem Schubertem v roli mladinkého Romana Koglera ze života (či lépe a vhodněji ze živoření) v pasťáku, aneb syrový příběh o tom, jak práce s mrtvými dovede člověka přimět k životu a nadechnutí... Mrazivě působivá záležitost, poklona Karlu Markovicsovi za režijní a zároveň scenáristický debut. (11.11.2019)

Já vím, že na tohle téma jsou mraky filmů, já vím, že mnohé z nich jsou určitě i lepší, ale já si nemůžu pomoct, dlouho jsem necítila takovou zvláštní empatii ke klukovi, jakým byl v tomhle případě Roman. Bylo mi ho líto v té jeho zoufalé osamělosti, při jeho dost kruté a silně deprimující práci jako je přepravování mrtvol a nebo při jeho striptýzových, ponižujících prohlídkách, když se vracel z práce zpátky do pasťáku. Ta jeho osamělost byla nejvíc zřejmá třeba ve scénách v bazénu a nebo i při rozhovoru z matkou. Těch situací bylo určitě víc a já jsem vděčná i za ten otevřený konec, který mi poskytnul malou jiskřičku naděje pro Romana do budoucna. Na tu první polovinu filmu bych trochu přitlačila, co se týká tempa, jinak nemám nejmenších výtek, spíš naopak. Za debut Thomase Schuberta a za prvotinu režiséra Karla Markovicse dávám určitě palec nahoru. (16.08.2013)

Najít smysl života v těsné blízkosti smrti? Proč ne? Nakonec, velkokapacitní překladiště použitých lidských schránek může být právě pro introverta místem jak dělaným k utřídění myšlenek i nápovědou v hledání vysvětlivek ke skrytým významům uplynulých událostí... Tiché osobní drama o zatemnělé mysli, kde nic není zbytečné, snad jen ta těla bez duší, o která je zde tak krásně postaráno. (21.11.2014)

Na filmu Dýchat se mi líbí, že si na nic nehraje. Neusiluje o skvělou podívanou ve stylu hollywoodských trháků, kdy outsider z děcáku mlátí ostatní děti. Roman je týpek, co je prostě sám a hledá si (své) místo ve společnosti. Příhody z pohřební služby jsou spíše tragikomické; ostatně jako Romanův život. Kdyby byl přece jen o trochu líp zpracován konec (a já neměla pocit, že to prostě najednou utli), hodnotila bych ještě výš. Takhle velmi pěkné čtyři hvězdičky za rváče, co se snaží ze života aspoň něco vytřískat. Scéna s cizinkou ve vlaku je jedna z nejlepších. (15.04.2012)

Místy mi lehce vadila snaha o přehnaně efektivní kameru (aneb zaostření záběru na nějaký nevýznamný předmět zatímco to důležité je rozmazané nebo se odehrává úplně mimo plátno), nicméně poctivější festivalový film jen tak nenajdete. Má to sympatický, nečernobílý příběh, výborného představitele hlavní role i velmi přirozený vývoj. Tak tři a půl hvězdy. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)