Devět múz

Koláž archivních záběrů z anglických měst (pro domácího diváka jistě přitažlivějších), panoramat aljašské přírody, rozmanité pěkné hudby, ždibců klasických slovesných děl a starověkého bájesloví vytváří rozlehlý prostor pro divákův rozum i cit. Já jsem se v něm myslím ne docela vlastní vinou motal jako vítr v bedně. Nevídáno - klidně bych se nechal jen tak unášet (o "neskutečné gradaci", jak ji zažil D.BESEDA, by se mi přitom mohlo zdát), kdyby mě tvůrci netrýznili oněmi beztvářnými, bezhlasými, většinou nehybnými postavami v barevných větrovkách, vráženými do krajiny jako pěst do oka. K jejich skutečnému významu jsem nedohlédl, zato se mi proti mé vůli neustále vnucoval výklad, k němuž mě režisér, v Londýně žijící a tvořící Afričan, sotva hodlal podnítit : ti moderní friedrichovští pozorovatelé - nezvaní hosté divočiny jsou jak jedovaté hovno na těle (před)mýtické Země. Jak do toho zapadají asijští, afričtí a američtí přistěhovalci do poválečné Anglie, raději nezkoumat. (02.05.2016)

Je neuvěřitelné, jak z tolika dobrých záběrů lze udělat tak mizerný film. Kvalitní literatura náhodně sestříhána a nalepena na náhodně rozstříhané filmy. Zvuková stopa byla pravděpodobně z jiného filmu. Kromě toho kdyby namísto jednotlivých můz byly názvy kapitol typu "dřevo, bagr, jablko", smysl by asi zůstal stejný. Abych jen nekritizoval, moc pěkné byly záběry z doby průmyslové revoluce, kredit za ně ovšem náleží originálním filmům. (11.07.2011)

Všichni šli s lístkem na Win Win, já bez lístku; před Velkym sálem fronta jak prase, vzdávám a jdu na nejbližší promítání (naděje umírá poslední, tak ať nesedim moc daleko). Po přečtení anotace jsem věděla, že tohle bude průser, ale že až takovej... (posledním a jasným znamením mělo být, že se do nafukováče dalo bez problému dostat i pět minut po začátku). Dost možná nejhorší filmová čtvrthodina, jakou jsem kdy ve Varech zažila. Tyhlety pseudoartové černé krokodýlí slzičky... (06.07.2011)

Rádoby intelektuálský film kombinující záběry současné Aljašské přírody a Londýna s archívními záběry, hudbou, tištěným a mluveným slovem. Film, který nelze dokoukat do konce, protože to mozek nebere a neustále se diví, jak mohla někoho napadnout taková ptákovina - postavy v různě barevných bundách postávají či kráčejí zdánlivě nikam, obraz neodpovídá textu natož hudbě. (09.07.2011)

Dle komentářů a hodnocení ostatních uvažuji, zda jsem neviděl nějaký jiný film. Pro mě to bylo naopak překvapení. Na film jsem původně vůbec nechtěl (podle anotace filmu). Chápu, že pokud někteří odešli z projekce po 15 minutách, tak hodnotí film jako "odpad". Tento snímek měl totiž neskutečnou gradaci a s ubíhajícími minutami jsem musel přidávat i počet hvězd v hodnocení. Skvělá kombinace výběru ze světové poezie na téma "cesta" a záběrů pusté, chladné krajiny a v ní "osamoceného" člověka, v jehož nitru a srdci je hluboko zakořeněna kultura a život jeho "starého" domova. Tento dokument mi pomohl zase o velký kus pochopit pocity lidí, kteří se odhodlali opustit svůj "starý" domov. Hodnocení: 91%. (46. MFF KV). (12.07.2011)