V zajatí démonov

Všetci píšu o recyklátoch, jedna novinka tu je - tento horor je bez mŕtvoly. Jasné, ozveny minulosti sú všade v podobe desivých bubákov. Pripomínajú desivé, zlé a kruté udalosti, nechávajúce prítomné odtlačky v podobe nočných môr, nespavosti, vŕzgajúcich dverí a náhodných úderov. Komu by z tohto nepreplo? Koho by neposadol z toho všetkého des v kombinácii so starosťou o potomkov? A: zaberie terapia Bibliou? Či áno či nie, poučenie znie nasledovne: nechajte radšej pokrstiť seba i svoje deti a vyzdobte si príbytok krížikmi a inými devocionáliami. Predovšetkým ale nezabúdajte na dni plné nevýslovného rodinného šťastia a pohody. Zosilnená verzia strašidelného tajomna zo zaprášených vecí, polo zhnitých drevených podláh, neznámych novoobjavených priestorov a starobylých almár v kombinácii s blízkosťou strnulo nehybnej hladiny močaristého jazera a ponuro pôsobiaceho kmeňa starodávneho stromu. Všetko čo má správny adrenalínový film obsahovať je použité vkusne. Napätie sa dá krájať, svetlo, aj keď sa rozsvieti, nezaženie nikdy prevládajúce temné ladenie. Zručne je tiež vyvážený pomer napätia a odľahčenejších scén. Dalo by sa povedať: ideálny rodinný katolícky horor. (21.03.2014)

Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. (02.08.2013)

Na tento film jsem se opravdu těšil. Pamatuju si, že měl vyjít už v únoru roku 2013, jenže testovací projekce měl tento snímek tak skvělé (pokud si dobře vzpomínám, tak prakticky jedny z nejlepších v dějinách té produkční společnosti, která tento film vyrobila) že i přes eRkový rating, který byl udán z důvodu, že je film příliš strašidelný, ho posunuli na léto, aby producenti shrábli více peněz. Ukázalo se, že to byl opravdu chytrý tah. Na rozpočet 20 miliónů dolarů film celosvětově vydělal přes 316 miliónů (podrobnější info zde) a povedlo se mu vystrašit mnoho lidí. Včetně mě. I když… neříkám, že The Conjuring není strašidelný či skvěle natočený hororový snímek, protože bych lhal. Nicméně v konkurenci dalších Wanových hororů (Saw, Insidious, Insidious: Chapter 2) mi tento přišel "nejslabší". Možná to bylo tím, že jsem se na to díval se spolubydlícíma, se kterýma jsme si chystali masky na Halloween, nicméně ode mě "jen" za 80 %. P. S. A možná to bude i tím, že nejlepší lekačky dali do trailerů. Bohužel, horor je hodně specifický žánr, a když to nejlepší narvete do dvou a půl minut, tak to pak jsou někteří lidé naštvaní. Třeba já… (04.12.2013)

Bylo by jednodušší napsat, co tehle film nevykradl, než vyjmenovat, kde všude se inspiroval. Sbírka duchařin z posledních čtyřiceti let. Na druhou stranu je tohle dobrá reakce na honbu za originalitou - zdaleka se jí vyhnout. Jinak, příběhu by prospělo komornější pojetí a neplácat páté přes deváté. (P.S. na výrobu těchhle filmů snad musí existovat nějaký standardizovaný manuál) (03.08.2013)

Jízda jako prase! The Conjuring rozhodně není bez chyb, ale protože je po většinu času mrazivý, děsivý a nejednou dokonce adrenalinový, leccos se mu dá odpustit. Třeba opět ten Wanův faktor humoru (tentokrát se o něj stará postava policisty) nebo úplný závěr, po kterém se divák může cítit tak trochu ochuzen. Jenže to předešlé atmosférické inferno prostě vítězí na plný čáře. A je mi fuk, že ve svý podstatě je to jen další bubácká duchařina o posedlém domě. Wan totiž opět spolehlivě děsí infarktovými lekačkami, houslovou hudbou a vypiplanou kamerou. Kráska Farmiga či "old school look" jsou pak jahůdkami na poháru. Že by nejlepší horor letoška? Dost možná. Počkejme si ale ještě na Insidious 2. P.S: Klukům z Moviezone za tenhle dáreček patří velký díky. (23.07.2013)