Lásky jednej plavovlásky

Geniální Formanova hořká komedie. Jedinečné, komediální a mrazivé zároveň odkrývání lidských povah a charakterů. Celý film se jakoby rozpadá na dvě větší epizody, tj. Na bále a U Mildy. Za doprovodu známé zlidovělé, ale skvělé odrhovačky (znám ještě pár slok, ale ty by se mohly zpívat až po určité hodině) se odbydou úvodní titulky a pomalu se dostáváme do duší tehdejších puberťaček, které snějí o svých prvních láskách. Osamělé, odkázané na čtyři šedé zdi a soudružku vychovatelku hledají alespoň trochu něhy a teplé lidské lásky. Scéna na bále je výtečná a nabytá legrací. Neodolatelně rozkřípaný orchestr, nesmělé dívky a nejistí záložáci. Fenomenální Vladimír Menšík, který jednoho z nich stvárnil, mezi ty dva neherce, které nikdy předtím neviděl, dokonale zapadl a byl jedním z nich. Postupně se dostaneme k legendární erotické scéně, která v tehdejší době určitě vzbudila určitý rozruch a v posledních pětadvaceti minutách se přemístíme k Mildovým rodičům domů, kde exceluje Josef Šebánek. "Lásky jedné plavovlásky" jsou stále aktuálním filmem, protože lidské povahy se nemění. Nadčasový skvost pro všechny, které něco takového prožili a nejen pro ně. Miloš Forman byl vždycky umělec se vším všudy, scéna otevírání kufru s hymnou v pozadí vlastně shrnuje myšlenku celého filmu do jediné půlminutové scénky. (02.08.2007)

Kde domov můj, kde domov můj... Geniální scéna s tóny české národní hymny při bizarně >vypjaté< situaci stran příjezdu A. k Mílovým rodičům, symbolicky završující Formanovo až patafyzicky reálné a krutě humorné podobenství o mladické nerozvážnosti, českém šosáku a době, která vzývala stádo a nepotřebovala charaktery... Faktem pak je, že i z hlediska dnešního pohledu na >malého českého člověka< tenhle film prostě nestárne. Dnes už jen holt místo odpoledních čajů chodí stádní omladina na noční tuctucárny a vytrendovaní protekční nýmandi na podobná >všelidsky ožehavá< témata točí sobě rovné sračky... (18.09.2005)

Po celý čas sledovania filmu "Lásky jedné plavovlásky" sa moje hodnotenie nevedelo ustáliť. Chvíľu som mal pocit, že pozerám voľajaký amatérsky čierno biely film; a boli chvíle, keď som tam videl výrazné záblesky filmárskej geniality. O vysokom štvor-hviezdičkovom ortieli ma presvedčil záver, bravúrny herecký prejav Hany Brejchovej a dvojdňový odstup. Pretože mi stále tento snímok behá po mysli. Miloš Forman je umelec. **** (23.05.2008)

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)

Konfrontace vidění obyčejných věcí očima zamilované ženské, očima mužskýho (nezamilovaného) a očima rodičů. Všednodennost skvěle navozena záběry do továrny, do hospodského sálu nebo do obýváku. Skvělé dialogy. I když scénář občas působí roztříštěně, stejně se celkově jedná o zážitek, i díky hereckému obsazení. (30.09.2009)