Štyri muchy na šedom zamate

5/10 Priemerné giallo od majstra. Má to svoje momenty, i keď vizuálnych hier je tu pomenej (hlavne záverečná scéna), pointa je tiež ok, no to množstvo wtf a akože "vtipných" momentov je tu aj na Argenta priveľa. Neviem, či sa mi niekedy tento kultúrny šok podarí prekonať, ale aj po rokoch pozerania Argentoviek tomu nerozumiem. Čerešničkou na torte je Bud Spencer. (07.06.2015)

Občas nuda, trošku mi vadil výkon Brandona, protože byl jedinou osobou, o kterou jsem nebyla schopna se ani náhodou bát. A to je poněkud na pováženou, když se kolem hlavního hrdiny dějí prapodivné věci, hynou jeho známí, ale já mu prostě ani vteřinu nevěřím, že by mohl mít strach. Snad kdyby v hlavní roli byl nějaký alespoň průměrný herec, byla by situace jiná. Ale naštěstí kolem Brandona bylo spousta dobrých herců, kteří pozdvihli toto místy značně nelogické dílko na průměrný film. Trapně vyzněla postava pošťáka, ale Mariellův homosexuální detektiv byl skvělý, včetně drobné inspirace v poručíkovi Columbovi a jeho vozidle. (20.02.2012)

Velmi chutné giallo mistra Argenta s patřičně zamotanou zápletkou točící se kolem vraha vyděrače, jehož motivace a totožnost mi zůstala utajena až do samotného závěru. Mimo stylově provedené vraždy potěší i výkon westernově nabručeného Buda Spencera, vynikající černohumorná vložka s výstavou nejnovějších modelů rakví a erotikou nasáklá Francine Racette. Na giallo se nedá koukat s vysokými nároky na logickou strukturu vyprávění a mnohdy musíte odpustit i poněkud horší herecké výkony, ovšem zde jsem výraznější mouchy v tomto ohledu nezaznamenal, ty čtyři ( a dějové významné) z názvu se nepočítají. A na závěr jedna zajímavost, scéna s vylidněným parkem a následným útokem ve stínech skrytého vraha se objevila v témže roce i v Martinově Lo Strano vizio della Signora Wardh, asi jen náhoda, kdo ví. (14.11.2014)

Tak copak to tu máme tentokrát - hrdinův sen o popravě, vrahův flashback z vypolstrované cely, prapodivný (a skvěle vysvětlený) obraz sejmutý z oka vrahovy oběti, další typický giallovský hudební motiv (by Morricone), další zábavné komické figurky (neschopný homosexuální detektiv, šikanovaný pošťák, Bud Spencer!) a scénky (rozhovor homosexuálů, předváděčka rakví) a luxusně zpomaleně nasnímaná závěrečná autonehoda. Parádní kamera, parádní režijní nápady. SPOJLER: Výborná byla smrt detektiva, při níž se dojemně uzavřel kruh jeho pozoruhodné kariéry. A když si vrah přijde pro tu rozkošnou hnědovlásku do jejího potemnělého bytu a vy čekáte, kdy ze tmy za ní vypluje ta jeho úchylná maska... (13.11.2011)

Argento opět uspokojil. Příběh sice, jak už to občas bývá, trochu mdlý, ale natolik dobře natočený, že těch sto minut uběhne jako voda a závěr, i když trošku vytušitelný a bez větší invence, neurazí, zvlášť poslední zpomalovačka pobavila. (kdo viděl, jistě ví). Po dokonalém "Ptáku s..." možná pro někoho trochu zklamání, ale příznivci režiséra jistě zaplesají a poznají zde svého Daria, ať už jde o obrazomalebnost, tak o vcelku slušně šťavnaté vraždy. To že se potenciál dal využít mnohem lépe, a že spousta detailů a scén zůstala nedořešena popřít nemohu, ale i tak jsem celkem spokojen. Navíc se zde objevilo, to co jsem miloval od dětství a snad už jsem na to i narazil v jiném filmu, a to zjištění z oka mrtvého, co bylo posledním obrazem, na kterém jeho zrak spočinul. Michael Brandon je Muž na svém místě, ale trošku mi vadilo, že jsem v něm pořád viděl Dempseyho (což však jen můj problém). Bud Spencer v roli, kde nedává pořád někomu nakládačku a netváří se při tom jako při zabijení mouchy, stojí taktéž za zmínku. Nakonec k hudbě. Morricone dobarvil film svou osobitou notou, ale osobně bych byl raději, kdyby soundtrack natočili Deep Purple, jak se původně plánovalo (nic proti Mistrovi, ale vážně by mě zajímalo, co by mí oblíbenci ve svých zlatých letech vyprodukovali). Umocňujde se však ve mně pocit, že pro docenění lepší vychutnání si Argentových filmů, by byla vhodná víc jak jedna projekce. (06.02.2010)