Ernest a Celestína

pohádek není nikdy dost a tahle o neobvyklém přátelství mezi myškou a medvědem je pro děti jak dělaná. A kupodivu ji ani po 3 letech od vzniku ještě moc lidí nezná. Vlastně se nedivím, když v konkurenci těch přibarvených troj- či čtyřrozměrových animáků, co se natáčejí jak na běžícím pásu je hrozně nenápadná. Doufám, že se to někdy změní a tohle milé pohlazení nezapadne v propadlišti dějin. Pro mě silné 4 hvězdy a pro nezkažené děti by to mohla být srdcovka. [[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ]] (27.08.2015)

Příběh o malé myšce s velkým výtvarným talentem a mlsném medvědovi, který ovládá hru na několik hudebních nástrojů najednou. O tom film je. Nebo taky o hloupém davu, který lační po obětech. Anebo o upřímném přátelství, kdy jeden druhého vlastně zachrání před samotou a před společností. Na Ernestovi a Celestine se mi líbil zejména styl, s jakým autoři pojali kresbu tohoto filmu; jako by do obrázků zapouštěli vodovky... Mimochodem bych nevěřila, že dva ze tří režisérů tohole filmu vytvořili Paniku v městečku, která hýří barvami, (mnou milovaným) sarkasmem a nenásilným humorem. Oproti tomu je film Ernest a Celestine docela milým a něžným přírůstkem do rodiny evropského animovaného filmu. A to není vůbec špatné. (29.04.2014)

Varování: Jestliže vám bude připadat, že jsem při psaní komenáře trochu šišlala, tak budete mít stoprocentně pravdu. Začátek snímku byl kouzelný, jak se ilustrace postupně objevovala a vykreslovala. Tento svět byl úžasně vymyšlený. Medvědi a myši. Každičký detail byl tomu přizpůsobený. V myším světě odbíjí hodiny tak, že na zvon ve tvaru medvědí hlavy mlátí dvě myšky kladivy. I ta škola byla jak z naší opravdové společnosti. Namyšlená naparáděná pipina, šprt, ten co furt spí atd. Noční stáže (ano mám na mysli kradení medvědích zubů), aby z ní byla myška zubařka? To je fakt jak realita... který medik nemusel v rámci praxe absolvovat noční? Takového nenajdete. Trošku mi vadily ale velikostní rozdíly. Ty myši byly oproti medvědům relativně velké... v podstatě skoro jako medvědí miminka, tak po kolena dospělému medvědovi. Nebo jak se kur*a (pardon já vlastně slíbila šišlání) vleze dospělý medvěd kanálem do myších nor a jejich školy? Célestine si mě naprosto získala už jen tím, jak s Ernestem hned při představení vymetla a sjela ho jak aminu. Poté při smlouvání - malou službu, velkou službu, obrovskou službu, největší službu na světě - jsem se jen smála. A především měla úplně senzační smích - za její namluvení patří herečce veliký potlesk (mám na mysli samozřejmě francouzský originál). Rodina, kterou se oba rozhodli, že zruinují měla skvělý byznys - otec medvěd prodává cukrovinky a mamka medvědice náhradní zuby za ty zkažené. Nejkrásnější scéna? Nejvíce nádherná symbióza hudby a malby, při které jsem se málem rozplynula? Jak hrál na housle a do toho běhaly po obrazovce barvy, čáry, kaňky, plochy - úplná ambrosie. (12.02.2015)

Konečně někdo, kdo se nebojí mít vlastní animátorský styl! Na to, aby to bylo jen pro děti, je to trochu moc inteligentní a vážné (pěti, až sedmileté děti některé dějové zvraty a zápletky nepochopí), je to však velmi osvěžující. Scéna s hudbou, měnící se na obraz, byla kouzelná a Celestina má jako osobnost mé sympatie! (24.02.2013)

Medvědi a myši nejsou znepřátelení tolik jako Montekové a Kapuleti, spíš se vzájemně ignorují a do svých dětí vtloukají nedůvěru k těm druhým, protože hladový medvěd sežere na co přijde a nejradši má syrové malé myšky, zatímco myš je vlezlá a když člověk (pardon, medvěd) přijme jednu, přijde jich tisíc. Stejně tak vztah Ernesta a Célestine v sobě nemá erotický náboj jako u Romea a Julie. Ale podobně jako u Shakespeara spočívá i zde hlavní téma v odsouzení předsudků. Druhým tématem je pak právo zvolit si vlastní životní cestu, protože každá myš přece nemusí být zubařkou a každý medvěd právníkem. To všechno je dětským divákům (a snad nejen jim) podáno nenásilnou a poetickou formou, ke které přispívá i výtvarné řešení založené na jednoduché kresbě jakoby někde mezi Jiránkem a Renčínem. A scéna, kdy malířka Célestine a houslista Ernest spolupracují na vytváření zimní krajiny pomocí barev a tónů - to už se blíží čisté poezii. (15.11.2012)