Co všechno věděla Maisie

Takového otčíma bych taky chtěla.. Náhradní manželé rodičů (kteří jim měli pomoci svěřit dítě do péče) se spolu dají dohromady (což bylo jasné od jejich prvního setkání) a dítě si vezmou s sebou. Spíše než drama to připomíná telenovelu. Zachraňuje to však svým výkonem božská Julianne. (15.01.2014)

Působivě vykreslený kontrast mezi dětskou bezelstností a sobeckou krutostí světa dospělých, díky němuž se jedna malá Maisie dostala do začarovaného kruhu ze kterého do své plnoletosti není úniku. Nejedná se o smutný film, ba naopak je to snímek prošpikovaný láskou a niternými city, jen se dá říci, že ze strany rodičů (Coogan a Moore) se jedná o lásku poněkud zvrácenou, kvůli níž se z Maisie stává rukojmí rodičovských bojůvek, nepochopení a nenávisti. Snímek nenabízí řešení, jak z celé situace ven a troufám si říct, že žádné "happyendové" východisko ani neexistuje. Atraktivní alternativou je pouze nenásilné a díky tomu velmi půsivé zakomponování dalších dvou mladých postav a to Maisininy chůvy a charismatického barmana, kteří se dostali do pozice obětí vypočítavým manželstvím ze strany rodičů. Jejich vlivem, nejen Maisie, ale i divák nebyli vrženi do víru hádek a výčitek a naopak odpudivý Coogen a příšerně namaskovaná Mooreová s vizáží zombie, byli z příběhu postupně odklizeni. Naprostý vrchol snímku se udá v závěru, nejen scéna Maisie s matkou, ale hlavně bezchybná pětiminutovka ve které mi srdíčko bušilo jako o závod, ta radost v Maisininých očích a užívání si drobností, které život přináší byl k nezaplacení. Výlet loďkou, ať už s otcem nebo bez něj se udál a jeden krásný dětský sen dostál naplnění. Každý kdo tu píše o odfláknutém konci a podobně nemá cit pro film. Snímek nehledal pro malou nové rodiče, malá své rodiče má. A v podobně laděných filmech si potrpím i na symboly v žánrově spřízněném snímku In America jím byl roztomilý mimozemšťan, zde malé želvičky. Krásné. (05.08.2013)

Jak těžko se mi píše komentář k filmu, který ode mě po dlouhé době dostal plnou palbu, když vím, že to bude jen sloupek plný superlativů, jelikož já na tomhle filmu nedokázala najít sebemenší zádrhel. Naopak, perfektně zvolení herci tu rozehravají (a bez vyjímky opět perfektně) parádní zamyšlení hodné drama o tom, jak málo stačí, aby se do sebe zahledění rodiče připravili o lásku malé dcerky a jiní lidé k té lásce jen pouhou upřímností a dobrotou přišli. Úžasné prostředí, herecké výkony, hudba, prostě všechno zapadlo jako dílky puzzle do příjemně koukatelného celku, který vzbuzuje velké emoce i v malých detailech. A je to přesně ten typ filmu, u něhož cítíte, že stačilo málo a scénář mohl být zmrven do dalšího klišé alá Safe Haven. Naštěstí se tak nestalo. Pátá hvězda je za úžasnou Onatu Aprile (kam se hrabe Dakota), která skoro nesleze z obrazovky a díky níž ani já nestačila cuknout pohledem kamkoli jinam. A moje oblíbená písnička z Tanner Hall, která zazní v českém traileru, je už jen příjemnou třešničkou na tomhle domácím čokoládovém dortu. (27.07.2013)

Skutečných příběhů tohoto typu i těchto emočních hloubek běhá po světě nekonečné množství. Když s to ale umí natočit takto vkusně, profesionálně a silně, je to ohromný zážitek. Moc se mi do toho nechtělo, trápení dětí svářících se rodičů je skutečně všude jako máku, ale stačilo pár záběrů s tou malou holkou - a film mě měl. (03.08.2014)

Po zhlédnutí What Maisie Knew mě hned napadá jediné: "Chudák Maisie!" Malý človíček v bláznivém světě dospělých, ve kterém se všichni hádají. Co když se o dítě dokáží postarat mnohem lépe cizí lidé než vlastní rodiče? To už je celkem dost na pováženou. Film mě zprvu zaujal svým hereckým obsazením - zejména Julianne Moore a Alexander Skarsgard. Oba byli skvělí a přesvědčiví. Moore mi byla účelně ve své roli nesympatická a zahrála rockerku-matku velmi dobře. A Skarsgard byl "tatíček" k nezaplacení a sympaťák. Rovněž nesmím opomenout malou Onatu Aprile, která byla naprosto kouzelná a velmi dobře se zhostila své role. Zkrátka moc pěkný a milý film, který je zároveň neskutečně smutný téměř po celou dobu, ale co na tom, když to konec jistí. (29.07.2013)