Bojovník

"Creed vs Southpaw" Obe filmy propagujú boxerský úspech, ale víťaz je len jeden. Mojím víťazom sa stáva Southpaw. Southpaw bol silnejší hlavne čo sa týka príbehu a emočného naklonenia k divákovi. Prvým nečakaným zakopnutím bola smrť krásnej manželky, pretože potom koľko krvi stále vypľúval Billy Hope po zápase som myslel, že sa zdramatizuje jeho zdravotný stav a druhým významným pozitívom vo mne vzbudil záverečný boj, keď do drámy bolo zapojené aj malé dievča. Vtedy som držal palce Billimu aj ja. Aj herecká náročnosť a rozdelenie postáv vyznelo lepšie ako u Creeda , len škoda tej krátkej účasti R. McAdams. Našli sa aj malé nedostatky, ale v celku to vidím na 70%. (31.10.2016)

Debutující scenárista Kurt Sutter dává originalitě hned v prvním kole tvrdé K.O. (Vše podstatné je vlastně prozrazeno již v úvodních titulcích, z nichž není těžké odtušit, že Whitakerovi připadne důležitější role než Rachel McAdams, pročež jen čekáte, kdy se objeví na scéně a zda doopravdy bude hrát tu roli, která by mu logicky měla připadnout.) Po úvodním dějovém zvratu, který je prozrazen v traileru, následuje učebnicový příběh o vykoupení a druhé šanci. Protagonista musí nejprve padnout na dno, aby se mohl znovu postavit na nohy, najít vnitřní rovnováhu a utkat se s antagonistou. Dílčí úspěchy ve sportovní linii jsou tlumeny neúspěchy v linii vztahové (odcizující se dcera), takže hrdina má stále co řešit a divák je stále „zaháčkován“. Od prvního Rockyho se Bojovník liší pouze tím, že vzestup boxera, který nebojuje o srdce své milé, ale o důvěru dcery, začíná až poté, co se z bohatého stane chudým. Jestli tím chtěl Sutter, jenž sám pochází z chudé rodiny, sdělit, že opravdoví boxeři nebojují kvůli slávě, ale z lásky ke sportu, není jednoznačné. Billy se totiž očividně nehodlá spokojit s tím, že by měl po zbytek života trénovat kluky z chudinských čtvrtí. Stejně málo kritický je film vůči sebedestruktivní povaze bojových sportů (nejen ve srovnání se Zuřícím býkem nebo nedávným Honem na lišku). Zápasy jsou sice díky reportážně dotěrné kameře a naturalistickému herectví Jakea Gyllenhaala nepříjemně kontaktní, ale ve výsledku přinášejí hlavně katarzi, nikoliv bolest. Aneb jednou bojovník, navždy bojovník. Plně chápu a uznávám existenci podobných sebeaktualizačních a sebepotvrzujících melodramat, zvlášť když nejsou urážlivě hloupá a řemeslně ani vypravěčsky jim nelze nic moc vytknout, zároveň si ale říkám, k čemu jinému je v dlouhodobější perspektivě dobrá další variace téhož tématu a téhož schématu, než k tomu, aby pár hercům vynesla nominaci na Oscara. Zvlášť u odměřeného Whitakera, který začíná hrát podobná zosobnění stáří a moudrosti jako Clint Eastwood (jehož Million Dollar Baby nabízí mnohem méně samoúčelný dějový zvrat), by mi ani nevadilo, kdyby nezůstalo jen u nominace. Gyllenhaal se o nějakou cenu chvílemi snaží až moc. Jako ostatně celý film. 60% (22.07.2015)

Film, ktorý zo scenáristickej stránky odhadnete ešte pred tým, než začne. Southpaw je dielo, ktoré ale musíte vidieť: kôli Gyllenhaalovi. Ako čerešňa na torte je kúzelná a srdcetrhajúca McAdams a možno až príliž herecky presný Whitaker. Nominácia pre Jake-a je jasná. Ps: Pre mňa sa javý zbytočnosťou polemizovať nad tým, čím ten film mohol byť, pretože je ajtak len tým, čím sa stal: Stokrát videnou schémou s bombovými hereckými výkonmi. 80% | Lucerna Praha, 21.7.2015 | Posledný soundtrack od jedného z najväčších hudobných skladateľov filmového sveta, Jamesa Hornera. Jeho hudba k filmom ako Titanic, Troy, Avatar zostanú nezabudnuteľnými klenotmi, nad ktoré sa prevyšuje už len pre mňa dodnes najdokonalejší soundrack všetkých dôb, Braveheart. Odpočívaj v pokoji, James! :((( 29.7.2016 (22.07.2015)

Mňa to bavilo, aj keď to bolo predvídateľné a sto krát videné. Na prvé pozretie fajn, ale na ďalšie ? Neviem, neviem. Jake Gyllenhaal sa síce opäť našiel, ale v tak obyčajnom a jasnom príbehu ma moc nebavil. Všetko sa zmenilo až keď prišiel na scénu Forest Whitaker. Začala ma baviť postupne meniaca sa hlavná postava a samotný príbeh, ale nejaké emócie, išli okolo mňa. Jediný, kto sa tu o ne postaral bol James Horner (nech mu je zem ľahká) zo svojím pianom. Ako celok fajn, celé to ale drží na chrbte hlavne Forest a práve jeho vzťah a trénovanie s hlavným hrdinom ma bavilo najviac. Inak mi akcie prišli celkom slabé, nezáživné, bez napätia, aj keď kamera potešila, ale všetko tu už bolo (kto videl, všetky diely Rockyho vie). Bojovník zobral sto krát videné a vyrazil do ringu v inom zložení, ktoré nie je strhujúce ako niektoré boxerské drámy (Rocky, Million Dollar Baby), ale ani moc nenudí. Obľúbený soudtrack: A Long Road Back. 80% - 4* (08.12.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)