Přežijí jen milenci
Only Lovers Left Alive
Only Lovers Left Alive
Only Lovers Left Alive
Only Lovers Left Alive
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Yorick Le SauxHrajú:
Tom Hiddleston, Tilda Swinton, Anton Yelchin, Mia Wasikowska, John Hurt, Jeffrey Wright, Slimane Dazi, Georges Claisse (rozprávač), Aurélie Thépaut (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Adam - talentovaný hudebník ve stylu 60. let, žije v ponurém Detroitu. Zoufalý z toho, kam ten svět spěje, čím dál častěji přemýšlí o sebevraždě. V teplém Tangeru žije jeho tajemná, stylová přítelkyně Eva, co miluje poezii a ráda večeří s Christopherem Marlowem. Adamu i Evě je více než tisíc let. Před několika staletími, se dohodli, že kvůli čerstvé krvi nebudou zabíjet lidi a dobývat krev budou v nemocnici. Není to tak dávno, co se rozhodli žít odděleně. Moc dlouho jim to ale nevydrželo a Eva už vystupuje z letadla v Detroitu. Oba cítí, že se má stát něco nebezpečného. Brzy přijíždí do města i mladší sestra Evy - nekontrolovatelný šílený upír, který neumí ovládat své emoce. Ve městě začínají podivná úmrtí a tak musí Adam i Eva uprchnout do Alžírska. Problémy teprve začaly a vypadá to, že konec světa přeci jenom nastane a smrt není daleko... Smrt? Není příliš brzy? (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(viac)Videá (7)
Recenzie (594)
Nemám tušení, zda se jednalo o autorský záměr, ale nápad a myšlenku snímku, kterou jsem z něj vnímal a odnesl si, tak ta byla naprosto úžasná. Tento snímek zachycuje v mých očích krásně zobrazenou upíří evoluci. A to hezky od počátečních úžasných zajímavých a hrůzu nahánějících krvelačných monster, až po novodobé nablýskané a těžce polidštěné buzeranty, kteří přišli prznit filmový svět s příchodem sraček typu Twilight a upíří žánr dokonale pohřbili hluboko pod zem, odkud už není návratu. Divák tedy sleduje osudy několika upírů, pro které už ve světě přestává být místo, neboť ve snaze o přizpůsobení se dnešní zvrácené době, která mimochodem směřuje i ke ztrátě pohlavní identity (muži začínají být ženami a ženy začínají být muži - je otázkou času, než bude existovat jedno jediné pohlaví), jsou nuceni zcela popřít svoji pravou zvířecí identitu a namísto tradičního lovu, tak raději preferují pytlíkovanou krev z blízkých nemocnic. V tomto vidím velkou paralelu s debilní sračkou Twilightem, kde jsou naši hrdinové také nuceni se stát otravnými čůráky, aby se zalíbili dnešní zdegenerované mládeži. Naštěstí, Jarmuschovi upíři si tento úpadek dobře uvědomují. Samotný závěr je poté jakousi optimistickou nadějí pro vzkříšení do sraček se řítícího světa. Pochválil bych i nesmírně sympatický Casting, kde mi nevadil vůbec nikdo ze zúčastněných. Naopak výtku bych směřoval k hypnotické a nesmírně pomalu se vlečící stopáži, která mě dvakrát spolehlivě ukolébala ke spánku. Proto dávám "pouze" lepší 3 kousky. ()
viz. Radek99. Bohužel mi film mluvil z duše natolik, že mě ohledně svého poselství ničím moc nepřekvapil (anebo jsem si o něm neměl nechat předem vyprávět od kamarádů). Jarmusch cílí na diváka, který s tím světem teoreticky může ještě něco udělat, tedy na diváka o dost mladšího než autor. To je regulérní ambice a v tomto smyslu je film srozumitelný, pro "našince" ale srozumitelný tak trochu až moc. Naštěstí můžu docela dlouho přemýšlet aspoň o té úplně poslední půlminutě. / Formálně překrásné. ()
Poklona veškeré kultuře, která je Jarmuschovi blízká. Nicméně to je okolo, to je obal. Uvnitř je ohromně romantický kus. Tedy alespoň já ho tam vidím, protože pořád platí, co říkal pan Kastner: "každý si z filmu odnese, co unese." Až jsem byl u Jarmusche překvapen, jak moc se věnuje vztahu hlavních postav. Vyjma závěrečné třetiny filmu to na mě fungovalo perfektně a bez výhrad, následný přesun lokace byl sice logický, ale napoprvé jsem se v té záměrně malátné části trochu zamotal a zabrzdil se. Kdo ke mně mluví a co mi chce říct? Dokud jsem neměl čas přemýšlet, tak jsem to věděl. A pak je tu samostatná kolonka pro Tildu Swinton. Ta je v každém filmu, kde Tilda vystupuje a napíše se do ní jen "zase excelentní" s tím rozdílem, že tady se to napíše dvakrát a zasněně se vydechne. Nebylo jí naposledy 137 let v Grandhotelu Budapešť? ()
Uhrančivě tajemný film s magickou hudbou. Příběh plyne zvolna, temně jako když vytéká hustá krev z přeťaté žíly. Zvláštně krásná androgynní Tilda Swintonová se přesně hodí pro roli prastaré upírky s mnohoznačným jménem Eva. Zdárně jí sekunduje Adam (ona blondýna, on černovlasý) v podání Toma Hiddlestona. Hvězdný trojlístek doplňuje životem znavený John Hurt - staletí jsou na něm doslova vidět. Krásný romantický film (neplést se sentimentálním tj. červenou knihovnou) vyprávějící obrazem. Nemalou roli hraje hudba - nejenže se okolo ní příběh točí, ale ona vytváří neopakovatelnou atmosféru celého snímku. Smysl pro detail, skvělou kompozici, barvy...symboly, odkazy a Detroit představující rozpad lidské civilizace (vybydlené město je více místem duchů, než živých lidí). Neúprosná alegorie našeho světa. ,,Nejsme v 15.století." ,,Tak je alespoň proměníme." ,,Ty jsi tak romantická...dobře...beru si tu holku." V jistých momentech jsem si vzpomněl na Scottův Hlad, a tak mne trochu zamrzelo, že nezazněla kultovní skladba od Bauhaus (jenže to by možná Jarmuschovi vytkli jako vykrádačku, škoda). Artová záležitost, kterou bych nedoporučoval příznivcům čistokrevných horrorů - budou zbytečně zklamáni. ()
Galéria (89)
Fotka © Pandora Filmproduktion
Zaujímavosti (28)
- Sehnat peníze na film nebylo lehké. Režisér v souvislosti s tím uvedl: "Je to stále těžší a těžší pro filmy, které jsou trochu neobvyklé, nepředvídatelné, nebo nesplňují očekávání lidí." (Kmotr76)
- Ve chvíli, kdy Adam (Tom Hiddleston) pokládá na stůl pistoli poté, co jí sebere Evě (Tilda Swinton), leží na stolku stará česká dvacetikoruna. (aluna)
- Tom Hiddleston, Tilda Swinton i Mia Wasikowska nosí ve filmu paruky vyrobené z lidských vlasů, kozích a jačích chlupů. (Ellimere)
Súvisiace novinky
Jim Jarmusch zahájí Cannes
Nová zombie komedie Jima Jarmusche The Dead Don’t Die 14. května slavnostně zahájí letošní filmový festival v Cannes. Snímek si zde tak odbude svoji světovou premiéru podobně jako Jarmuschovy… (viac)
Jim Jarmusch a upíří romance... Cože?
Pokud jste nevěřili, že se konec světa opravdu blíží, tahle zpráva to definitivně potvrzuje. Král nezávislého filmu se po několika letech vrací za kameru a natočí... upíří romanci kříženou s… (viac)
Only Lovers Left Alive - možná spíš "milovníci" než milenci. Ti kteří si váží věcí samotných, rozkošnicky obdivujíce padesát let starou kytaru, kterou někdy někdo s láskou vyrobil, někdo na ni s láskou hrál. Kteří vědí, že věc nelze prostě nahradit jiným kusem. Pohrdají lidstvem (zombies), které své vlastní výrobky už vnímá jen jako sériové produkty na jedno použití, nezná jejich hodnotu. Ovšem: oni, ti, kteří pořád přežívají, mají výhodu kotinuálního náhledu, znají věci důvěrně od jejich zrodu. Jsou to upíři - jako se živí krví smrtelníků, sytí se i výsledky jejich práce, vykonávajíce tak posvátnou službu "zření", bez nějž věci upadají do nicoty pouhých užitkových kusů hmoty. Ze stanoviště kontinuálního náhledu se pak i lidský pokrok jeví jako nepochopitelný, obludně hloupý odklon od života k "produktivitě", měřené jen kvantitou. Ostaně láska k věcem, vyráběným produktivnostní mánií stiženým lidstvem, se může realizovat třeba i jako láska (totiž věrnost) k takovému Detroitu, vybydlenému městu, opuštěnému zombíky poté, co jeho průmyslová produktivita narazila na své meze. Nejdůležitějším projevem lásky je zde ale hudba: Hudba, kterou Adam vytváří, není nikde, protože se s ní skrývá ve tmě, ale ukazuje se, že je všude. Nepochybně zde zaznívá Jarmuschem už v Kafi a cigárech hledaný "rezonátor", jímž by bylo možno zachytit akustické vlny Země (jestli to nekomolím) - rozuměj vlny dorozumění, pochopení, prozírání, souvztahování. I přes esteticky silné vyjádření všech těchto motivů vypadá film Přežijí jen milenci celý jako nepříliš zajímavá stylová manýra. Vypadá - nikoli působí. Protože jeho působnost, jeho jedinečná nálada, nepopsatelně lahodící pomalost, ho činí výjmečným dílem. Jestli lze vůbec o nějakém filmu říci, že prostředkuje "prožitek", pak jistě o tomto. Krom toho mám neodbytný dojem, který nedokážu zdůvodnit, že jestli budou některé filmy z naší doby "kultovní" pro určité (dosud neznámé) subkultury naší civilizace za nějakých sto let, tento film k nim bude patřit. Viz např. kiddo. Dále viz PollyJean, Radek99, Matty. /// Dodatečně přece jen pokus o reflexi na onu "nepopsatelně lahodící pomalost": Především je pociťována jako jakási příjemná malátnost, kterou vzhledem k druhovému určení postav dlužno považovat za stav vznikající z kombinace potenciálně nekonečného toku indiferentního času (který není platformou událostí, ale bází pro vyjevování se věcí a jejich diferenciaci) a situace absence "dávky" nutné pro setrvání v tomto toku. Člověk by řekl, že koflikt mezi nekonečným životem a bezprostření hrozbou zániku bude vyvolávat mimořádně silné napětí a zběsilost. Ukazuje se, že opak je pravdou. Životadárným médiem je krev - upíři v půstu jsou tedy bezkrevní. Je u nich stále přítomná tendence splynutí s tokem času. Konflikt mezi potenciální nesmrtelností a hrozbou smrti bez krve či na slunečním světle pouze ostře ukazuje, že jsou pro své přežití závislí na dodávkách výživy a specifickém prostředí. Oni vědí, že žijí pod neustálým ultimátem podmínek zachování života. My lidé jsme na to dávno zapomněli. /// Druhý dodatek: Mnou zde reflektovaným komplexem stálého přežívání a hrozby jeho konce stojí tento Jarmuschův film v zajímavém kontapunktu k Mrtvému muži (k němuž SPOILERY!), v němž hrdina naopak získává vlastní existenci svou smrtí (přesněji řečeno dočasným prodlením mezi ještě životem a už smrtí), přičemž právě toto nevědomé umírání je na celém jeho životě to jediné relevantní. V obou filmech tedy máme postavy, které disponují kvalitnějším, "odpoutaným" náhledem a vhledem díky situaci zásadně alternativní k biologickým hranicím života, který nám je dán. S podstatným rozdílem mezi situací "milenců" a "mrtvého muže" pak souvisí i rozdíl v přístupu k tomuto náhledu - u upírů vypadá jako součást jejich přirotzenosti, kdežto William Blake je jím jaksi událostně obdarován ve smyslu osobního obrácení. Korelativně pak můžeme srovnávat funkci jeho "poetry" s Adamovou hudbou či s oním kýženým rezonátorem. () (menej) (viac)