Za borovicovým hájom

Policista při zásahu zastřelí zločince. Z policisty je hrdina, kterému bychom nejraději postavili pomník a ze zločince odpad společnosti a čiré zlo, jehož smrt je přispění k bezpečnějšímu světu - jenomže každá mince má dvě strany, svět prostě není černobílý tak, jak nám to média předkládají. V "The Place Beyond The Pines" sympatizujete právě s tím kriminálníkem, který je vlastně vcelku dobrým chlapem od rodiny a naopak musíte nesnášet policistu, jenž si na zabití člověka postavil kariéru. Ze zde několikrát přežvýkaného slova "hrdina" je mi momentálně špatně. Obzvlášt, když jím má být Bradley Cooper, který sice s vousy shodil křečovitost, ale pořád na to, aby táhl alespon kousek filmu sám, nemá. Jeho část byla nejnudnější, na druhou stranu byla potřeba, aby dodala význam a sílu příběhu s Ryanem. A dostávám se k tomu nejlepšímu z filmu; Áno, pokérovaný Gosling v tričku Metallica je tak trochu zhmotněním mého pubertálního snu (:D) a tak nemusím být úplně objektivní, ale jeho část se mi zdála nejlepší. Zábavná, silná, lidská. Po jeho odchodu se ale mění úplně celý žánr a atmosféra. Všechno k horšímu. Přesto je to podnětný film, ale ono závěrečné poučení "geny nezapřete" bylo až moc okaté, spíš jsem čekala tečku ve stylu "činy mají své důsledky", tedy konec, kdy syn "kriminálníka" zabije onoho "hrdinu". Ale bohužel, asi jsem se příliš zasnila, stále je to jen hollywoodský film, kde všechno musí dopadnout strašně sluníčkově. Achjo. Pro příště více Goslinga a méně Hollywoodu, díky! (13.05.2013)

S takovou dvojicí v hlavních rolích to snad ani jinak dopadnout nemohlo. Bradley si gradujícím výkonem bez zaváhání krade každou scénu a Ryanovi zase stačí jediný pohled na to, aby filmové motorky nebyly jako dřív. Tyhle borovice se nejdřív zdají jako pořádná sonda do duší na rozdílných stranách barikády, jako výborný dramatický oblouk, o kterém budu ještě nějaký čas vyprávět. Jenže za tím balvanem v žaludku, co mě přes dvě hodiny táhnul dolů, je zkrátka něco víc. A když si divák nechá proběhnout před očima pár zlomových momentů a spojí si je znovu v jeden celek, tak to člověkem ještě aspoň jednou pořádně zatřese. (19.03.2013)

V synopsi knihy Elementární částice jsem se dočetl, že se jedná o pokus o "totální" román. I tenhle film se podle mě snaží o nějaký (leckdy naivně, ale o to svůdněji, romantizující) komplexní popis společnosti. Goslingova "dělnická" (lower class) část, Cooperova ambiciózní, american dream a dialektický uroboros závěr, který mi přišel nakonec takový fajn optimistický. Hrozně mě to bavilo a tentoho Iñárritua si doplním. (18.03.2013)

Tak s tímhle jděte do háje a ani nemusí být borovicový. S Blue Valentine mě pan Cianfrance namlsal na trpké ovoce života, ale tahle tragédie o třech horkou jehlou sešitých dějstvích dopadla ve svých ambicích asi jako ambice mé osoby (164 cm) podívat se z očí do očí manželovi (188 cm). P.S. A taky chci žít ve světě, kde za 15 let budu vypadat líp než dnes. (17.05.2013)

Ve chvíli, kdy vzal Gosling děcko do ruky, já z té své vysadila ovladač a začala jsem se filmu věnovat naplno. Tři příběhy na rozmezí sedmnácti let, které jsou možná až moc okatě náhodama poslepované, ale rozhodně jsou lidské a dobře se na ně tu půl třetí hodinu kouká, ač mě nejsilnější připadl právě ten začátek s Goslingem. 80% (25.06.2013)