Za borovicovým hájom

Ryan Gosling shodil tu svou hustou bundu, kterou nosil v Řidičovi a vyměnil ji za odrbaná trička nošená naruby a ta s potiskem Metallicy. Parádní fáro zase vyměnil za těžkotonážní motocykl. Do toho si nechal potetovat většinu své nabušené muskulatury. A samozřejmě si opět část filmu ukradl zcela pro sebe. Snímek by se dal rozdělit na tři části a vlastně neprobíhal vůbec tak, jak jsem si myslela, že bude. Předpokládala jsem, že by se zde mohla odehrávat mistrovská hra ve stylu Nelítostného souboje. Společné setkání Ryana a Bradleyho však netrvá dohromady snad ani minutu. Takže, první část je "One Man Show" pana Goslinga, v níž mu zdatně sekunduje Ben Mendelsohn (kurňa ta chemie mezi nima...:), v té druhé se o to pokouší Bradley Cooper za doprovodu Raye Liotty a v té třetí mě zase dostal Dane DeHaan. Ten kluk má sakra něco do sebe a tím svým zfetovaným výrazem ve tváři mi opět, po tom, co jsem s ním viděla Kroniku, připomínal mladého DiCapria v Basketbalových denících. Co se týče nějakého toho porovnání hereckých schopností pánů Goslinga a Coopera, zcela souhlasím s jedním příspěvkem uveřejněným na IMDb. Dotyčný se vyjadřoval, že ve scéně, kdy Luke pláče při křtu svého synka v kostele měl pocit, jako, že se dívá na člověka, který "normálně" brečí (já dokonce měla pocit, že začnu brečet s ním:) A závěrečná scéna v lese, kdy pláče Avery mu přišla, jako by sledoval herce, jak pouze hraje svůj part. A přesně tak to přišlo i mně. Herecky má Ryan rozhodně navrch, především v uvěřitelnosti a přirozenosti emocí. Bradley se sice snaží, ale zatím veškeré emocionálně vypjaté momenty, v nichž jsem ho v dramatech viděla, mi přišly "hrané" a strojené. Ale co, třeba se jednou dokáže vypracovat i na ten herecký vrchol, kdy v něm nebudu vidět jen toho krásného modrookého muže, ale především výborného herce. V komediích nikdy nezklame, tam mu jeho part věřím, ovšem v dramatických rolích si jím ještě jistá nejsem. Celkově je The Place Beyond the Pines osobitým a velmi atmosférickým dílem s úchvatnou hudební stránkou. Mezi můj nový objev patří Bon Iver a z herců Ben Mendelsohn, s nímž jsem se zde prvně setkala. "Kdo to kruci je?," pomyslela jsem si, "He is amazing!" Tento snímek je něco jako nádherný briliant, který je však svou formou, v níž se mísí nepředstíraná jednoduchost a zároveň i propracovaná komplexnost natolik specifický, že může ohromit pouze určité diváky. Ti druzí v něm můžou spatřit pouze obyčejný příběh, který je zbytečně roztáhlý do několika linií. Já patřím k té první skupině. Mně ohromil. Naprosto. "If you ride like lightning, you’re gonna crash like thunder." (20.10.2013)

Tak s tímhle jděte do háje a ani nemusí být borovicový. S Blue Valentine mě pan Cianfrance namlsal na trpké ovoce života, ale tahle tragédie o třech horkou jehlou sešitých dějstvích dopadla ve svých ambicích asi jako ambice mé osoby (164 cm) podívat se z očí do očí manželovi (188 cm). P.S. A taky chci žít ve světě, kde za 15 let budu vypadat líp než dnes. (17.05.2013)

Slaba ctyrka, protoze ze zacatku mirne labilni scenar drzeli nad vodou dva vyborni herci s charismatem. Kdyz se film prikloni k vypraveni pribehu "chudaku mladych", zacne byt nejen predvidatelny, ale i dost prumerny. Zaroven me zrovna nefascinuje ustredni myslenka o kraceni ve slepejich otcu - myslim, ze neco takovyho je uz davno prekonany. (16.05.2013)

Kde jeden film končí, iný ešte len začína. A to stopercentne platí pre The Place Beyond the Pines. Nielenže ma svojou účasťou potešil Gosling i Cooper, každá postava dala do filmu iný rozmer. Americká nižšia stredná vrstva a rebélia v podaní Ryana Goslinga versus kariérne postupujúci Cooper, obaja so srdcom bijúcim pre rodinu a jej hodnoty. Prekvapivo dobre premostené dva svety, paralelne odlišné a predsa niečím podobné. Film bol pre mňa príjemným prekvapením, do ktorého som šla bez očakávaní ala "tabula rasa" a vyplatilo sa. (29.07.2013)

The Place Beyond the Pines aneb jak mohla dnes vypadat americká kinematografie, kdyby se většina tvůrců nesnažila jen slepě napodobovat zaběhnuté postupy. V záplavě těch stejně se tvářících filmů, které mě nedokáží ničím překvapit a které se ani nesnaží nějak vybočovat z řady, mě zkrátka dílko jako je tohle nesmírně potěší. Ten důraz na detaily dotvářející celkovou atmosféru (tričko naruby), ta inteligentní změna hlavního hrdiny po první hodině stopáže, to vykreslení čtyř rozdílných mužů, které v náznacích ilustruje, že mezi policisty a lupiči nemusí být velké rozdíly, že i poctivost lze využít k vybudování kariéry nebo že nejméně sympatickou postavou může být ta, která se proti zákonu provinila nejméně, to všechno a mnoho dalšího by mě s jistotou donutilo dát nejvyšší hodnocení, kdyby konec nebyl tak předvídatelný a nešustil tak papírem. Odmyslíte-li si však lehce násilnou snahu příběh nějak cyklicky uzavřít, zůstane vám film, který nad tradiční kino produkcí vyniká svou sebevědomostí a inteligencí. (21.04.2013)