Vlasy

S három mám problém. Iste, ako revolučne naladenému pubertiakovi, vlasy rebélie a vzdoru proti vojne a establišmentu, voňali. Och: a ako! Tie tézy aj po rokoch zostali: vojny rozohrávajú psychopati, zomieranie v nich je riadenou reguláciou a riešením nezamestnanosti mladých, láska nech je určená momentálnym očarením a mocným tohto sveta ukážeme, že sa dokážeme presadiť aj na rádovo minimálnej majetkovej úrovni. Lenže tu je práve ten problém: hoci film slovne deklaruje tieto a podobné hipi tézy, tak v správaní sa bandičky, vedenej Vodcom sa začínajú čoraz viac objavovať momenty, ktoré hipíkov posúvajú k neznesiteľným jupíkom. Čo sa vlastne aj v skutočnosti stalo - rozbláznené deti lásky a ne-majetku, čistého batikovaného altruizmu indických vonných tyčiniek vyrábaných ručne (nag čampi) sa postupne stali ambiciózni mladí, ktorých ideály transformovali do dnešných neznesiteľných vševediacich manažérov (to už sú potomkovia pôvodných hipíkov). Nuž ale ja som nechcel popis reality, ja som chcel sen, a to sa Formanovi podarilo len čiastočne. Film akosi zastaral - pesničky sú také skôr popové, rebélia miestami trápna, hlavní predstavitelia zvolení dosť nešťastne (napr. tá Šejla ako femme fatale - čo ja viem) atď. Ale myšlienky víťazia a hlavne: film som videl štyrikrát, z toho tri razy v kine. A to sa počíta: čo uzretie to hviezdička. A. A. A. Aj za tie ideály. (20.03.2016)

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo. (28.08.2018)

Poněkud nostalgické zpívající kukátko do doby vlajícíh kadeří, kultu tuláckého života a války ve Vietnamu. Forman se nedrží podle klasických postupů při natáčení filmového muzikálu - kamera je netypicky líná a často (na můj vkus až příliš často) úplně statická a choreografie je, mírně řečeno, velice benevolentní. Naproti tomu mají Vlasy na muzikálové poměry nezvykle silnou dějovou linii (podpořenou skvělými hereckými výkony), která se mi s blížícím se koncem zamlouvala stále víc. Vlasy jsou filmem, do kterého je třeba pořádně se zakoukat a přistoupit na jeho hru; pak najednou zjistíte, že původně triviální blbůstka o životě květinových dětí (prošpikovaná písněmi s provokativními texty) se mění v působivé a promyšlené dílo, chytře se otírající o přistup US Army k vietnamské válce. Formanova režie je sice místy lišácká, ale v celku docela usedlá, což spolu se zaspávající kamerou mírně kazí jinak velmi dobrý dojem. A taky si myslím, že kdyby Vlasy režíroval Oliver Stone, byl by to teprve ten pravej nářez! :-) (18.10.2007)

Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( (30.12.2005)

K téhle éře jsem měl vždycky poměrně blízko, i když sám se za hippíka rozhodně prohlásit nemůžu. Forman se ukázal v poněkud jiném světle a dokázal, že to dokáže... Snové vize na LSD, muzikálová čísla, to všechno ve filmu klape jak má, k tomu už tradiční téma mladých lidí, hledajících si své místo ve světě - tady Forman ani chybovat nemohl. Herecky to zvládli všichni slušně, pozornost na sebe strhává Williams, který je duší celého příběhu. A samozřejmě krásné písničky, zj. moje oblíbená Good morning starshine... přesto nemůžu říct, že by šlo o srdeční záležitost. 80% (03.07.2006)