Pach krvi 4: Krvavý počiatok

Po dvojke a trojke už nebolo príliš kam klesnúť a tak sa tvorcovia štvorky rozhodli pre návrat k vážnej atmosfére jednotky. Stále je to ale ako keby sa opitý Zajko Bojko pokúšal o remake Občana Kanea. Potešiteľné sú odvážne erotické vsuvky, pomerne sympatický kasting, to, že ide o prequel (mám prequely rád) a pozitívne zaujme i výprava opustenej, obrovskej budovy uprostred zasneženej prírody. Mínusy: zvyšok. Postavy sa správajú nelogicky, mutant do dvier obrovským vrtákom vyvŕta dieru, no znútra ho dievča bodne do ruky a on odíde namiesto toho, aby pokračoval vo vŕtaní a za desať sekúnd by bol vnútri. Kanibali sú raz líčení ako niečo, čo si nevie ani utrieť zadok a inokedy vymýšľajú pasce á la Tommy Lee Jones v Štvancovi (a špičkovo šoférujú snežné skútre, autá...). Odpoveď na otázku, či by niekto normálny postavil sanatórium uprostred hôr, desiatky kilometrov od najbližšieho mesta, nechám na vás. (14.10.2017)

Miestami dosť béčkové (obzvlášť úvod), s adekvátne inteligentným chovaním postáv, ale zasnežené horské exteriéry a do nich umiestnený cvokhaus sú príjemnou zmenou, obnažených lesbických scén je požehnane, a mordy nesklamú. Ten najšťavnatejší z nich - zdĺhavé porcovanie zaživa - je až perverzne úchylný. (05.12.2011)

První díl se mi libil, druhý díl nadchnul, od třetího jsem si sérii Wrong Turn oblibil a tohle se mi libilo taky skvělé, perfektní vyvraždovačka, hnusný vraždy u kterých budete zavírat oči (u scény kdy mu odřezávaly kuži a žrali mu ji pred xichtem to bylo snad to nejnechutnější co jsem kdy videl) fakt bizardní, nemilosrdný horor který vám má spíš zvednout žaludek než vyděsit ale obojí to pusobí stejne. Já Wrong turn mám hodně rád a tohle se mi libilo! Three finger, one eye a Saw tooth.. PARÁDNÍ PSYCHOPATI. A taky skvělej spád! (30.10.2012)

Jednoúčelovej kousek, který rozhodně nedělá hanbu celé sérii, naopak bych si troufnul říct, že po prvním díle zatím nejlepší. Stejně jako u ostatních zde jde především o hektolitry krve a hodně masitý gore. U čtyřky je od každého ve velkém, tudíž jsem spokojený. Parta dementů je teda o něco horší, než bývávala, ale o to nápaditější killingy tam tihle bráškové provádějí. Nečekal jsem nic, dostal jsem v celku dost. 3,5 * (06.11.2012)

Už podruhé se mé zvrhlé nízké pudy nechaly zlákat Verbalovým komentářem k filmu, který se nachází zcela mimo můj obzor. A v obou případech se s plenkovým guru shoduji v hodnocení. Poprvé to byl kulturní šok a pět hvězdiček pro Studenou rybu, nyní jedna chudinka pro kravinu tak nehoráznou, že snad musí odbourat i fanoušky žánru. Moje hvězdička je ale zářivější než Verbalova. Zde jsou důvody (se spoilery): Především celý úvod filmu, který, odhlédnu-li od vší už zde vládnoucí stupidity, trapného dialogu a bezostyšně upřímné prvoplánovosti, je vcelku dosti působivě vystavěn. Lidské zrůdy v medicínském kriminále, osvobození, vzpoura podlidskosti, chaos, rozvrat, revoluce, tanec svobody, při němž náhle nevím, s kým jako člověk sympatizovat (motiv, s nímž pracuje Švankmajer v Šílení). K tomu oblíbené klišé v postavě krásné doktorky, která se chce nebožákům věnovat, klišé, se kterým revoluce naloží podle svého a doktorka, podrobena sama léčbě, elegantně odchází ze scény dřív, než si stačila vyžádat jejich karty (její poslední souvislá věta: „mohu vám pomoci!“). Se satrapou sanatoria je naloženo anticko-orientálním způsobem hodným jeho postavení. A teprve po těchto událostech titulky oznamují, že začíná film. Bezprostředně následuje („po 27 letech“) příjemná pornoscéna hezkých mladých lidí, která ve své uzavřenosti vyvolává dojem, že po oněch 27 letech konečně zvítězil komunismus, lidstvo se věnuje užitečným činnostem a všechno patří všem. Ale už ve chvíli, kdy kamarádka otevře dveře a rozvine se dialog, začíná to jít s celým filmem z velmi strmého kopce, kterýžto směr se už nezmění. Během toho dlouhého sešupu ještě mělo nějakou váhu: když parta vjíždí do sálu na invalidních vozících, čímž dochází k nereflektovanému „sblížení“ obou společenských poddruhů; vůbec, dokud nedojde ke střetu, je zajímavé dívat se na tu dvojpólovost; dále chytání se stébla „třeba se o něco řízl“; potom hezké finále křehké blondýnky, jakož i odkopnutí její hlavy jejím chlapcem při zděšeném úprku; podobenství politické situace západní civilizace, když ve chvíli, kdy žrouti uřezávají z živého člověka kusy masa, skupina dává hlasovat. No a vynikající poslední minuta blbého filmu: klišé klišé klišé šmik!, let vzduchem, náklaďák. A divák ví, že někde v lese sedí pod stromem nejlepší lyžařka. Co se mi ale z celého filmu líbilo nejvíc, je pohyb, s nímž jeden ze z cely se dostavších virginských bratrů udeří do červeného tlačítka otvírajícího všechny cely. Jaká pomalost bezstarostné moci, jaká nespěchavost, s níž celá trojice s obdivuhodnou samozřejmostí dospěje od vlastního osvobození k tomuto historickému okamžiku. Jaké suverénní gesto jakoby mimochodem provedeného jediného úkonu ruky kráčejícího! (06.11.2011)