Amadeus

Přestože jsem uchvácen Formanovou režií, hereckými výkony (nejen) obou hlavních protagonistů, Mozartovou hudbou i debilním smíchem Wolfganga Amadea Mozarta, nemohu dát filmu plný počet. Nedokážu to zdůvodnit, patrně vnitřní rozpoložení, které mne ani při druhém zhlédnutí verze Director´s Cut nezlomilo. (05.03.2010)

"Kladete příliš velké nároky na královské ucho." Jako zasloužilý kulturní barbar, který se při pouhém vyslovení slova OPERA mění v psychopata, jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal. Po několika přípravných terapeutických sezeních a mobilizaci svých psychických sil, jsem ty tři hodiny přežil snad jen silou vůle. Při operním vřeštění jsem totiž pociťoval potřebu užít nějaké uklidňující pilulky, ale skvělé střety génia se snaživcem mi leccos vynahradily. (23.07.2011)

Střet geniality s průměrností ve strhující výpravné smršti emocí. Někdy se Formanovu filmu vyčítají historické nepřesnosti, ale neprávem. Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů - světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet "tomu nahoře". Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu. Zato F.M.Abraham coby Salieri je prostě ohromující a velká škoda, že se neuchytil i v jiných filmech. Nedivím se, že ve Státech po premiéře tohoto filmu vzrostl prodej Mozartových nahrávek o 50 procent :o) Resumé: Zcela po právu 8 Oscarů a dle mého nejlepší Formanův film. (17.07.2002)

Společně s Přeletem nad kukaččím hnízdem a Mužem na Měsíci, je pro mě Amadeus nejlepším filmem našeho velikána Miloše Formana. Kolikrát už jsem ho viděl, ale díky zajímavě napsanému příběhu, uvěřitelným hereckým výkonům, honosné výpravě, pestrým kostýmům či uhrančivé hudbě - mi ty tři hodiny pokaždé utečou jako voda (i navzdory trošku slabší druhé polovině). (12.07.2016)

.....a to byl, milí studenti, Bedřich Smetana. Teď vám pro porovnání pustím Mozarta a chci slyšet váš názor! Hodina dějepisu, polovina prosince roku minulého. Studenti mají hlavu opřenou o všechno možný, koukají jak venku sněží, spí. Naše generace. Prý generace bezbožných antitalentů na vážnou hudbu. Generace bez hudebního sluchu. Ani já nejsem vyjímkou. Neřadím se mezi ty, kteří gramofonové desky s vážnou hudbou používají jako podložku pod květináč, ale ani tomu nějak výrazně neholduju. Amadeus mě donutil holdovat. Donutil mě poslouchat. A to je setsakra těžký, zvlášť když uvážím, že já jsem byl jeden z prvních, kteří měli při poslechu hlavu v dlaních. Tohle je momentálně největší poklona, kterou mohu Formanovi udělit. Poklona, kterou nedávám každému. On si jí, myslím, rozhodně zaslouží....... 95% (16.11.2008)