Usagi doroppu
Bunny Drop
Obsahy(1)
Příběh o soužití sedmadvacetiletého, svobodného a pracovně značně vytíženého Daikichiho a šestileté dívenky Rin. Ti dva se poprvé potkají na pohřbu Daikichiho dědečka, kde se Daikichi dozví, že malá Rin je dědečkovo nemanželské dítě - a tedy Daikichiho teta. Otráven přístupem své rodiny, ve které se nikdo nechce o Rin postarat, se Daikichi rozhodne vzít si ji k sobě sám a přes noc se tak vlastně stát svobodným otcem. (Sykon)
(viac)Videá (2)
Recenzie (23)
Prijemny pohodovy film o spoluziti slobodneho mladika Daikiciho so sestrocnym dievcatkom Rin bez nejakych citovo vydierackych scen, kedze tu nikto nezomiera a ani sa pribeh nijak necakane neskomplikuje. Dokonca aj linia s biologickou matkou Rin je odbavena dost narychlo. Slabsi mi pripadal uvod, kedze sa v nom riesila hlavne prakticka stranka spoluzitia Daikiciho a Rin, namiesto ich postupneho zblizovania, ktore prebehlo tak nejak automaticky od prvej chvile, ked sa stretli. A tiez ma mrzelo, ze väcsi priestor nedostala romanticka linia medzi Daikicim a vdovou s ktorou sa zoznami behom filmu. Ale chapem, ze film mal byt hlavne o Daikicim a Rin a o tom ake tazke je samostatne vychovavat dieta. Je to evidentne riadna drina, ktora ale stoji za to. 7/10. ()
„NENÍ MI JASNÉ, CO ODE MĚ RIN PŘESNĚ OČEKÁVÁ, ALE PRVNĚ, KDYŽ JSEM JI POTKAL, BYLA SMUTNOU OSAMĚLOU HOLČIČKOU. ALE TEĎ, KDYŽ JI DRŽÍM ZA RUKU, JAKO BY NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽELO, NESTAČÍ TO TAK?“ /// Zemřel dědek. Do hrobu dán, sirota po něm zůstala (nemanželská). Co s ní? Nikdo ji nechce… Teto? Strejdo? Mami? A tak zželelo se dítka mladýmu Daikičimu a parchanta vzal na stravu a na byt. VYCHOVÁVAT DÍTĚ JE DŘINA! A tak klučina trochu tápe, zničehonic se tady vobjeví navondulovaná představa, střihnou si taneček a písničku (děsivej japonskej popík), naštěstí, než se stačím vzpamatovat, je pryč (ta představa. Už sem se lekl, že se Japonci zbláznili po indicku). Ale nakonec to zvládá (Daikiči – jen aby bylo jasno). Životem v poklusu (školka, práce, školka, spánek…tož ten zvláštní japonskej styl života) a už by z toho (po půl hoďce) taky mohlo něco vylízt. Myšlenka třeba. Že parchant je parchant a práce práce, vím. Takže o smyslu života. Ale kurevsky nenápadně! Všichni rodinní typy sem! Nebo vy vosamělí, co jim parchanti můžou zlepšit náladu! A tak si to plyne (jen doufám, že nevymyslej nějakou asijskou pointu) a mateřský city, to ve mně nebudí. Úplně vobyčejně vo matkách a otcích… (bacha! Děti mám rád. Dokonce jsme si jedno vzali letos na vánoce místo kapra!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem sám a přemejšlím vo adopci. 2.) Zjistím, že ve školce se daj potkat dobrý baby (dospělý úchyle!). 3.) Thx za titule „Zíza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Budu srovnávat s anime, protože jsem se na hranou verzi koukl jen díky tomu, že se mi líbilo. Jedenáctidílné anime má zhruba stejně obsahu jako dvouhodinový film, došlo tedy k jistému zahuštění... Zároveň s ním ke zvážnění a výběru povětšinou serióznějších témat a zreálnění postav (jakkoli třeba sestra byla v anime výrazně zajímavější, ostatní, zejména matka Rin, mi zde přišli uvěřitelnější). Vyprávěné hodnoty jsou stejné, příběh nedoznal proti anime změny, jen se více od povrchního extrémního navozování nálady soustředí na důkladné vysvětlení všech motivací. Paradoxně, protože je to menší náladovka, hodnotím o něco hůře. ()
Roztomilý snímek, kde Ken-iči Macujama nehraje nějakýho pošahance, ale normálního hodného člověka, a moc mu to tak slušelo. Přiznám se, že anime jsem neviděla, ani nečetla mangu, ale vůbec mi to nevadí. Film mi bohatě stačí, protože jsem si ho opravdu užila. Velmi přirozeně bylo vykresleno soužití malého děcka a člověka, který doteď nebyl za nikoho zodpovědný. Provázelo to chmury, nepochopení, láska i veselé chvilky. Všechnu tu námahu, radosti i strasti jsem si s nimi prožila a užila. Pozitivně na mě působily i chvilková Daikičiho zasnění, německá hudba, tanec. Nádherné odtržení od reality. Nic náročného, nic zběsilého, nic napínavého to není. Je to obyčejný příběh o dvou lidech, kteří se mají naučit spolu žít pod jednou střechou. Nenudili mě. Lepší 4*. A Titulky... ()
Matsuyama působil v roli svobodného "otce" roztomile. Vždycky je u něj zajímavé sledovat tu škálu různých rolí, které zvládá, ať už jsou jakkoliv odlišné. Ani se nedivím, že už za své herecké výkony získal tolik cen. Ale tento film kromě hereckého výkonu Matsuyamy stál především na vykreslení vztahu mezi ním a malou Rin, kterou hrála Ashida Mana. To bylo opravdu povedené. Je sice škoda, že už nezbyl žádný prostor pro rozvoj vztahu mezi Daikichim a Yukari (Karina), ale to nakonec v podstatě nevadí, protože tento film byl koneckonců o něčem jiném než o romantické lásce. ~(3,8★)~ ()
Galéria (4)
Fotka © Showgate
Reklama